John Hiatt: Mé první auto nemělo podlahu

Málokdo z amerických písničkářů si "to" odpracoval jako kytarista a zpěvák John Hiatt. Ve svých devětapadesáti letech má za sebou tragická úmrtí v rodině i roky, kdy o jeho hudbu nikdo nezavadil. Přitom dlouho fungoval jako pilíř kapely Ry Coodera a psal přímočaré texty, které do hitparád později nazpívali Joe Cocker, Bob Dylan nebo Bonnie Raitt.

V našich končinách takřka neznámý, ale pro střední proud americké countryrockové hudby zcela nepostradatelný John Hiatt odehraje svůj první český koncert 24. června v pražském Paláci Akropolis. "Jak jsem získal publikum? Asi si lidé řekli, že když tu pořád straším, už by si mě také mohli zajít poslechnout," krčí Hiatt skromně rameny.

HN: Snad na každé desce máte písničku o autech. Proč?

Nejvíc hudby poslouchám za volantem, jde to krásně k sobě. Jízda v autě je pro Američana rituál, každý kluk odmalička sní o tom, až bude mít vlastní řidičák. Je to symbol svobody a nezávislosti. Ale v autě za sebou taky můžete udělat tlustou čáru, sebrat se, odjet a začít nanovo.

HN: Chodil jste jako kluk v Indianapolis na závody amerických formulí?

Skoro každý týden. K okruhu mě vodil můj starší bratr, který si vzal život, když mi bylo devět. Většinou jsme chodili jen na tréninky a kvalifikační jízdy, ale jsou to moje nejranější vzpomínky. To bylo moje dětství: poslouchal jsem Elvise Presleyho nebo první singly Stevieho Wondera a při tom jsem se díval, jak po trati sviští Mario Andretti.

HN: Pamatujete si na své první auto?

Byl to starý Chevrolet Corvair 1962 a dal jsem za něj neuvěřitelných pětatřicet dolarů. Chyběla mu podlaha, takže člověk si neměl kam dát nohy. Ale zase kdy jindy šlápnete na plyn a fakt pod sebou vidíte ubíhat dálnici? Nakonec jsem ho ojel tak, že zůstal stát někde u cesty. Jako kluk jsem dělal samé vylomeniny. Jednou jsme třeba málem štípli starou fordku, ale načapal nás její majitel, takže z toho nic nebylo.