Jan Seidl a kolektiv

Emancipace homosexuality v českých zemích od roku 1867 do současnosti

2012, Host

Mechanismy a míra trestněprávní perzekuce homosexuality podle trestního zákona z roku 1852

Jan Seidl a Lukáš Nozar

1/1/ Vymezení předmětu

V prvním oddíle prozkoumáme mechanismy a míru perzekuce homosexuality ze strany veřejné moci na základě § 129 b) trestního zákona, který platil v českých zemích od roku 1852 do roku 1950.

Přestože existence tohoto paragrafu byla dosavadnímu českému dějepisectví homosexuality dobře známa, chyběly poznatky o tom, jak v kontextu trestního práva jako celku fungoval a v jaké míře jím byly homosexuálně jednající osoby reálně ohroženy.

Považovali jsme proto za nutné pokusit se v rámci této práce o nápravu, neboť je zřejmé, že skutečnost, že je někdo zatčen a případně i souzen a vězněn, či skutečnost, že u něj víceméně stále existuje potenciální hrozba zatčení, souzení a věznění, dosti výrazně ovlivňuje jeho postavení ve společnosti.

Může mimo jiné fungovat – a jak ukážeme v následujících oddílech, také skutečně fungovala – jako zdroj společné identity, jako tmelicí prvek, který způsoboval, že množina homosexuálně cítících nebyla pouze konglomerátem individuálních zájmů, ale že měla ve stávajícím právním řádu (a šířeji i v převládající morálce) společného nepřítele, a tedy měla i poměrně silný společný zájem (na jejich změně).

Cílem tohoto oddílu je tedy zjistit, jak existence § 129 b) trestního zákona z roku 1852 reálně ovlivňovala životy lidí v rámci oněch politických režimů, které se v českých zemích v době jeho platnosti vystřídaly, a jak silně tedy mohla přispívat k poptávce homosexuálního společenství po strukturální změně ve společnosti (změně legislativní, ale též změně morálních standardů nezávislých na zákonodárství).

Protože tento právní stav vytvářel napříč těmito režimy v podstatě kontinuum, domníváme se, že je vhodné publikovat tyto výsledky vcelku a netříštit je do dílčích pojednání podle jednotlivých období.