Richard Erml

Jidášovi bratři - Libeňský román

2012, Paseka

Starý Salem se probudil do snu. Zdálo se mu, že umřel ve své posteli v podkroví, ale že se sám na sebe dívá ode dveří. Bílé vousy mu trčí ke stropu, jako by v křeči zvrátil hlavu, holé paže má ale pokojně složené na prsou jako kdysi dávno jeho mrtvý otec, vesnický truhlář. V nohách postele leží velký rezavý kocour a zlostně mrská ocasem, jako by ho Salemův náhlý skon něčím popudil.

Z toho všeho byl jedině kocour Jidáš skutečný: Když Salema probudilo jeho vlastní chrápání, upřeně ho pozoroval a švihal koncem ocasu. 

„Co se děje?“ oslovil kocoura. „Zase bez nálady?“ 

Jidáš ho mlčky pozoroval a ocas přitakával: jo, jo, jo! 

První kroky na záchod, moč se drala ven a Salem ji ze zvyku bedlivě sledoval. Před lety v ní objevil krev a několik dní žil s úzkostnou představou smrtelné choroby, než mu došlo, že za zbarvením moči bude červená řepa, kterou dostal na návštěvě svého kamaráda Jardy v jejich rodném Újezdě nad Lesy za Prahou. Přesto se tehdy polekal natolik, že na pár týdnů vystřízlivěl. Dneska mu čistá hlava nehrozí. Včera v hospodě U Horkých předal svému staršímu synovi svou divadelní hru a s pobavením pozoroval jeho výraz. 

„Diogénes? O psu, který neztratil stopu? Myslíš asi stopu člověka, kterýho neobjevil ani s lucernou v pravý poledne?“

„Čemu se divíš? Že jsem napsal hru?“ 

„Že jsi napsal hru, kterou dneska není kde hrát.“ 

„To už bude tvoje starost.“ 

Salem se uchechtl při vzpomínce na Michalův ztrápený obličej. Jeho starší syn nesnášel nesplnitelné úkoly. Ale tenhle je snad i v jeho chabých silách! Mezi lidmi od divadla musí mít za ta léta spoustu známých, vždyť o nich píše samé nadšené recenze. Salem si vzal z ledničky lahváče a namířil jím na Jidáše. „Nekritizuj! Nebo nic nedostaneš.“ 

Kocour pochopil. Hupsnul z postele a smířlivě nahrbil hřbet u své prázdné misky, zatímco Salem zaujatě sledoval stoupající pěnu ve starém půllitru. Ranní pivo si občas musel odepřít, protože ne vždy se Michalovi chtělo nanosit mu do pátého patra zásoby lahváčů, a mladšímu Martinovi si ze zásady neříkal. Podkrovní ateliér se koupal v dopoledním světle a pouliční rámus tramvají a aut ztlumila šlehačková pěna v půllitru, výhled otevřeným oknem na kouli libeňského plynojemu, na karlínský hotel Olympic, na věžičky Libeňského zámečku, napichující obzor s hrbatou siluetou vítkovského památníku s miniaturou jezdecké sochy; na blízký masiv gymnázia, nepatrně překrývaný kostelem svatého Vojtěcha, za jehož křížem se přesouvají bílá mračna na modrém pozadí; osamělí ptáci bůhvíkam a proč letící napříč nebem: Okamžiky, kdy Salemovi připadal jeho život více než snesitelný.

Dopolední pocit štěstí zůstal na dně Salemova půllitru se zasychajícími kroužky pěny. Dvě piva na začátek dne většinou stačila, ale po včerejšku hladinka v krvi neklidně kolísala. „Budeš na mě hodnej, bratře Jidáši? Pozornej a vlídnej jako má žena kdysi?“ konverzoval Salem s kocourem na staré téma, když mu kydal na misku žrádlo.

Jidáš souhlasně vztyčil ocas a chlupy na hřbetě. Tyhle řeči znal. Někdy se Salem rozpovídal, pochechtával se a drbal bratra Jidáše pod bradou: „Věděl jsem vždycky, že něco bude chtít, tyhle nálady nikdy nebyly zadarmo. Nejmilejší byla před rozvodem, to jsem byl až dojatý, jaká skvělá ženská mě opouští. Málem bych jí všechno podepsal a neměli bychom spolu kde bydlet. Byl bys bezdomovec, Jidáši, a já abych se šel do parku oběsit.“ 

Salem se rád sám sobě posmíval a Jidáše jako posluchače oceňoval; tvrdil, že je mnohem shovívavější než většina lidí. Měl tím na mysli zejména početnou rodinku domácích, kterým Salemův obytný ateliér v podkroví jejich činžáku ležel v žaludku, protože by se rádi pustili do půdní vestavby. Nabízeli dědkovi odstupné i jiný, pohodlnější byt v přízemí, ale Salem se jim smál. Kamarád právník mu potvrdil, že na něj skutečně nemohou, a tak domácím nezbývalo, než v noci i přes den pozorovat dveřním kukátkem, jak se s pomocí zábradlí schod po schodu drápe vzhůru, vzdychá, funí a brblá. Z jejich pohledu bylo možné vyčíst, že je více než nadějným kandidátem na úmrtní oznámení.