William Maxwell

Tak zítra jako vždycky

2012, Paseka, přeložila Petra Martínková

Štěrkoviště se nacházelo asi míli na východ od města. Voda ho proměnila v menší jezero, tak hluboké, že do něj hoši z vůle rodičů směli až od šestnácti. Znal jsem ho pouze z vyprávění. Dna by se v něm prý nedopátral, a jelikož jsem se nechával unášet pomyšlením, že kdyby se člověk pořádně opřel do rýče, prokopal by se nakonec až do Číny, bral jsem to tvrzení doslova.

Když tam jednou v zimě tři muži nabírali štěrk, těsně před úsvitem zaslechli prásknutí jako z pistole. Shodli se na tom, že třeba jen vystřelil motor do karburátoru. Za několik vteřin se rozednilo. Přes sousední pole se ke štěrkovišti nepřiblížila živá duše a na silnici také nikoho nezahlédli. Ostrý zvuk však nevyšel z auta; právě totiž slyšeli třesknout kulku, která skolila Lloyda Wilsona, nájemce statku.

Jeho strýc, bezmála sedmdesátník, který u něj řadu let bydlel, koronerovi vypověděl, že zatímco ve stáji zakládal koním, viděl, jak se synovec ubírá s lucernou ke kravám. Stáj od chléva dělilo zhruba pět set stop. Střelba k němu nedolehla a nevěděl o nikom, kdo by toho rána neměl kolem domu co pohledávat. Osazenstvo tou dobou zahrnovalo Wilsona, jeho dva synky ve věku šesti a devíti let, postarší hospodyni a strýce Freda Wilsona.

Nato svědčila posluhovačka, která vylíčila, že hospodář posledního jitra ve svém životě vstal jako vždycky o půl šesté, oblékl se a zatopil ve dvojích kamnech. Než se rozhořel oheň v plotně, pán s ní rozprávěl a vtipkoval. Byl tehdy v rozverné náladě a na prahu si pohvizdoval. Z dojení se obvykle stihl vrátit dřív, než v kuchyni uchystala snídani.

Jenže tentokrát musel ještě zajet do města pro výpomoc, kterou si zjednal na opožděné šoustání kukuřice, a tak paní o sedmé vyslala mladšího kloučka, aby zjistil, co tátu zdrželo. Klučina se sháněl po svítilně. Opatrovnice zamhourala do šera a prohlásila, že se synek obejde bez světla, poněvadž z otevřených vrat chléva přece září otcova lucerna. Záhy uslyšela, jak se hošík vrací. Vzlykal přitom. Sotva rozrazila dveře a zavolala na něj, vyhrkl:

„Táta je v pánu! Sedí tam, oči dokořán, ale neví o sobě…“