Kdo by od výstavy Štěpánky Šimlové Jdi a nestřílej očekával jen svědectví o etnických a válečných problémech v Barmě, jež autorku inspirovala, spletl by se. Umění má vždy sociální kontext, ale v tomto případě jde především o vizuální ambice.

Národní galerie se pokouší ve Veletržním paláci rozhýbat výstavy českých autorů střední generace, kteří na scéně už mají určitou pozici. Nedávno se tu představil Dominik Lang s rekonstrukcí požáru Veletržního paláce, koncept Šimlové (1966) je ale čistě výstavní - obrazový.

Zacházení s emocí

Cesta umělkyně do Barmy byla velmi inspirativní. Šimlová zážitky zpracovala také v dokumentu Umění přežít nejdelší válku na světě. Dalšími "výstupy" jsou multimediální obrazy a videa, expresivní a emocionální, v nichž se politický konflikt transformoval v obecnější umělecky svébytnou řeč. Divák nemusí mít žádné informace, a přesto je zásadně osloven vizualitou děl samotných.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Všechny články v audioverzi + playlist
Máte již předplatné?
Přihlásit se