Střihoruký Verdi ve Státní opeře je hrůzostrašný. Kříže a lebky odkazují k rocku

Nová inscenace Verdiho Dona Carla, která je od Velikonoc na repertoáru v pražské Státní opeře, vykazuje vyhraněný režijní a scénografický rukopis, temný a současný.

Při prvním pohledu je to sice výklad tradiční, bez šokujícího přenesení děje na jiné místo a do jiného času, ale když si oko začne na setmělém jevišti zvykat, objeví řadu detailů, které nezapřou neoperní původ režiséra Manfreda Schweigkoflera. A čím dál se vyvíjí příběh, tím bizarnější a obskurnější je scéna, plná různých torz a příšerných stínů. Jejím autorem je berlínský architekt Walter Schütze.

Často používaným výtvarným motivem je vedle kříže lebka a na kostýmech řada detailů odkazujících nejspíš k temné rockové kultuře, libující si v návratu ke středověké přízračnosti. Španělské renesanci, tedy dobovému kontextu, stejně jako duchu předlohy a romantismu libreta a partitury, je to při bližším pohledu vizuálně dost vzdáleno. Pražská inscenace je koprodukcí Národního divadla s Finskou národní operou, která ji uvedla loni na podzim. Ostatně právě z Finska je kostýmní výtvarnice Heidi Wikarová.