Když argentinský spisovatel Julio Cortázar před půl stoletím recenzoval koncert Thelonia Monka, vylíčil klavíristu jako medvěda v turecké čapce, který cestou k pianu klade nohu před nohu tak opatrně, jako by šel minovým polem.

Altsaxofonista Miguel Zenón má k chůzi opatrného medvěda daleko. Na čtvrtečním koncertu v pražském Jazz Docku se spíš blýštila Zenónova pleš, když saxofonista komíhal nohama jako muž tančící na ohni. Nikoliv, aby jej uhasil, spíš radostně, jako fakír.

Po osmi autorských deskách a dvou nominacích na Grammy řemeslně zdatný Zenón zřejmě kápnul na hudbu po všech stránkách originální. Rytmicky z něj stále mluví matematik, jímž se také Zeńon měl stát, ale jinak má silný koncept: společně s francouzským klavíristou Laurentem Coqem si vzali za inspiraci Cortázarův román Nebe, peklo, ráj a složili hudbu k jeho postavám a epizodám.

Ta díky dvěma “proměnným” představuje jakousi “vyšší matematiku”: hudebník Dana Leong střídá nepravděpodobnou kombinaci cella a trombónu, zatímco bubeník Dan Weiss si kleká k indickým bubínkům tablům. 

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Všechny články v audioverzi + playlist
Máte již předplatné?
Přihlásit se