Když argentinský spisovatel Julio Cortázar před půl stoletím recenzoval koncert Thelonia Monka, vylíčil klavíristu jako medvěda v turecké čapce, který cestou k pianu klade nohu před nohu tak opatrně, jako by šel minovým polem.

Altsaxofonista Miguel Zenón má k chůzi opatrného medvěda daleko. Na čtvrtečním koncertu v pražském Jazz Docku se spíš blýštila Zenónova pleš, když saxofonista komíhal nohama jako muž tančící na ohni. Nikoliv, aby jej uhasil, spíš radostně, jako fakír.

Po osmi autorských deskách a dvou nominacích na Grammy řemeslně zdatný Zenón zřejmě kápnul na hudbu po všech stránkách originální. Rytmicky z něj stále mluví matematik, jímž se také Zeńon měl stát, ale jinak má silný koncept: společně s francouzským klavíristou Laurentem Coqem si vzali za inspiraci Cortázarův román Nebe, peklo, ráj a složili hudbu k jeho postavám a epizodám.

Ta díky dvěma “proměnným” představuje jakousi “vyšší matematiku”: hudebník Dana Leong střídá nepravděpodobnou kombinaci cella a trombónu, zatímco bubeník Dan Weiss si kleká k indickým bubínkům tablům. 

Zbývá vám ještě 80 % článku
Vyberte si přístup na míru Předplatné Hospodářských novin
HN mini
45 Kč první dva měsíce
Od 3. měsíce 229 Kč
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace
HN roční
3290 Kč za rok
2 měsíce zdarma
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace
Máte již předplatné? Přihlaste se