Jan Folný

Buzíčci

2013, Host Brno

Ahoj, buzíčci, vy hadice vytahaný!

Dneska mám pro vás historku, co se mi stala včera, a to takovou, že vy všichni čtenáři, co mě nenávidíte, mě budete nenávidět ještě víc. Navíc je to příběh dost otevřenej, takže doufám, že ho skousnete. Doufám, že vaše upjatý, sevřený, konzervativní anály moje dnešní vyprávění vydrží.

Předevčírem jsme s mojí sousedkou uzavřeli výměnnej obchod: její novej sexoň, nějakej Armén, co v Praze dělá pro jedny nóbl aerolinie, mi zdarma sežene otevřenou byznys letenku do vybraný destinace a já na oplátku vysexuju Arménova kamaráda, nezkušenýho zakuklenýho teplouška, co pro tu stejnou leteckou společnost dělá správce sítě. Tenhle ajťáček si prej potřebuje s někým zkušeným ujasnit, jak to vlastně má.

Asi by mi to mělo lichotit, že se po mně chtějí takovýhle služby. Trochu mi to lichotí a trochu nelichotí.

„Nedělej herečku, vždyť to děláš běžně a rád. Akorát tentokrát za to dostaneš odměnu v jiný podobě než finanční,“ přesvědčovala mě sousedka, protože se mi do toho opravdu moc nechtělo.

„Ale já už eskort půl roku nedělám. A navíc teď mám takový nenormální období. Teď mě bere bejt odmítnutej na prvním rande. Teď chci, aby s tím kluk dělal drahoty. Mě už nebaví, když se to stane hned na prvním setkání. Teď jsem romantik,“ kecal jsem kraviny za účelem být zajímavější, než jsem normálně.

„A taky jsem teď regulérní gay celebrita s dobrou pověstí, co si vede společensko-kulturní blog pro teplý.“

Ale představa letenky zdarma nakonec vyhrála. A tak jsem tedy přece jen souhlasil.