Jean-Philippe Toussaint

Koupelna

2013, fra, přeložila Jovanka Šotolová

1

Když jsem začal trávit svá odpoledne v koupelně, ještě jsem nepočítal, že se v ni usadím; kdepak, prožíval jsem tam příjemné hodiny, přemýšlel jsem si ve vaně, někdy oblečeny, jindy nahý.

Edmondsson se u mě líbilo, zdám se prý teď uvolněnější; někdy se mi podařilo zažertovat, smáli jsme se. Vykládal jsem a živě gestikuloval, soudil jsem, že nejpraktičtější jsou právě tyhle vany s rovnými okraji, šikmou zadní stěnou a plochým dnem, kde uživatel nemusí užívat opěrku pro nohy.

2 

Podle Edmondsson bylo mé odmítání vyjít z koupelny poněkud suchopárné, zato já byl rád, že dál pracuje na půl úvazku v galerii, naši domácnost to vlastně zachránilo.

3 

Kolem sebe jsem měl skříně zabudované ve zdi, věšáky na ručníky, bidet. Na poličce nad bílým umyvadlem ležely kartáčky na zuby a holicí strojky. Zeď proti mně byla hrbolatá a popraskaná; nevýraznou barvu stěn tu a tam narušovaly krátery.

Jedna prasklina jako by se zvětšovala. Sledoval jsem celé hodiny její okraje, ale marně se snažil zachytit nějaký postup. Někdy jsem dělal jiné pokusy. Pozoroval jsem v kapesním zrcátku povrch své tváře a zároveň i pohyb ručiček na hodinkách. Můj obličej ale nic nezračil. Nikdy.