Barbara Hannigan tančí na špičkách a při zpěvu se houpe. V Praze bude i dirigovat

Je až neuvěřitelné, kde se v útlé kanadské blondýnce Barbaře Hannigan bere tolik energie.

Tato vynikající sopranistka, která v pondělí zahájí festival Struny podzimu, by se mohla spokojit s rolí královny koloratur barokních a klasicistních oper na světových prestižních scénách a koncertních pódiích. Ale Hannigan nestačí virtuozita, která by byla pouhou akrobacií, chce víc, a tak se stala „nezkrotnou“ interpretkou soudobé hudby. „Chci ztělesnit zvuk, aby vycházel z celého mého já – chci stejně Bouleze jako Bacha,“ říká.

Hannigan, která vyrůstala v původně zlatokopecké komunitě v Novém Skotsku, získala vzdělání na Torontské univerzitě a později v Haagu, je bohem nadaná muzikantka a herečka. Do staré hudby vnáší svěžest a do té moderní přesvědčivost.

"Skoro v každém období i stylu se najdou jednotlivá díla, která mě zajímají. Pro mě je to spíše záležitost architektury a energie v partituře," říká žena, jež interpretuje hudbu s takovou empatií ke skladatelskému poselství, že pro ni soudobí autoři napsali již na stovku partů. Ve světových premiérách uvedla díla od Stockhausena, Bouleze, Ligetiho a také od Dutilleuxe, za jehož nahrávku letos v srpnu získala cenu kritiků Gramophone.