Před rokem, poprvé s novým dirigentem, plní očekávání a nervózního nadšení; dnes vyrovnaní, soustředění, hraví. Česká filharmonie se pod rukama dirigenta Jiřího Bělohlávka mění, jak dokázal i zahajovací koncert 118. sezony, odehraný ve čtvrtek v pražském Rudolfinu.

Roční Bělohlávkovo působení je na první pohled patrné v dramaturgii. Místo národní a světové klasiky - tu kvůli konzervativnímu publiku preferoval zejména Zdeněk Mácal - filharmonie víc experimentuje a proniká i do soudobé hudby, kterou dělávala jen z nutnosti a okrajově.

První polovinu koncertu proto tvořily rozmarné, až ironické skladby Bernsteina, Widmanna a Šostakoviče, po nichž přišla stále výjimečná Glagolská mše Leoše Janáčka.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se