Před rokem, poprvé s novým dirigentem, plní očekávání a nervózního nadšení; dnes vyrovnaní, soustředění, hraví. Česká filharmonie se pod rukama dirigenta Jiřího Bělohlávka mění, jak dokázal i zahajovací koncert 118. sezony, odehraný ve čtvrtek v pražském Rudolfinu.
Roční Bělohlávkovo působení je na první pohled patrné v dramaturgii. Místo národní a světové klasiky - tu kvůli konzervativnímu publiku preferoval zejména Zdeněk Mácal - filharmonie víc experimentuje a proniká i do soudobé hudby, kterou dělávala jen z nutnosti a okrajově.
První polovinu koncertu proto tvořily rozmarné, až ironické skladby Bernsteina, Widmanna a Šostakoviče, po nichž přišla stále výjimečná Glagolská mše Leoše Janáčka.
- Veškerý obsah HN.cz
- Mobilní aplikace
- Bez reklam
- Odemykejte obsah pro přátele
- Články v audioverzi + playlist
- Možnost kdykoliv zrušit
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.






