Duch Hamletova otce nahraný do mobilu, Ofélie šílící s mikrofonem a popovým flákem na rtech a hrob ve skleněné muzejní bedně s nápisem "Ostatky předků"... Samotný výčet režijních nápadů Daniela Špinara, jehož Hamlet měl před několika dny premiéru na scéně pražského Švandova divadla, působí dost divoce.

Ve skutečnosti ale jde o inscenaci, která velmi věcně, nesentimentálně, a dokonce s humorem interpretuje situace Shakespearovy hry, aniž by její text musel nutně zaznít doslova. Teprve po pauze, když se Hamlet Patrika Děrgela postupně propadá ze skutečnosti do makabrálního polosnu, z vědomí do podvědomí (nebo šílenství?), vydává se i režisér cestou volných asociativních obrazů.

Zbývá vám ještě 90 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Všechny články v audioverzi + playlist
Předplatit za 40 Kč
Máte již předplatné?
Přihlásit se