Nekrolog: Lubomír Dorůžka otevíral českému jazzu dveře do zahraničí

Nic nevypovídá o vášni novináře Lubomíra Dorůžky k hudbě víc, než že o svoji první dívku přišel, když ji místo do tanečních vzal na jazzový koncert. "Když se hraje, chodím na jazz, jinak na rande," poznamenal si do deníku, který se později ztratil někde u Škvoreckých na půdě.

Bylo to těsně před únorem 1948, v tom krátkém období svobody, kdy se taneční kavárny hemžily swingem a pražská buňka komunistické strany právě uspořádala první jazzový koncert Orchestru Karla Vlacha. Dorůžka, který toto pondělí odešel ve věku nedožitých devadesáti let coby zakladatel české hudební novinařiny a největší tuzemský odborník na jazz, si souvislosti uvědomoval již tehdy. Vstup do strany odmítl. Zažil sice, jak ve třicátých letech jazz do Česka přinesli takzvaní levicoví intelektuálové, na historickém koncertě pražského Gramoklubu v šestatřicátém roce si potřásl rukou s Jaroslavem Ježkem, také ale se Škvoreckým coby členové pražské British Society museli po převratu absolvovat tři výslechy v Bartolomějské ulici.

Přesto Dorůžka i po "konci nylonového věku" dál načerno chodíval do kavárny Urban na pražském Újezdě, kde se po půlnoci stahovaly rolety, zamykaly dveře a začínaly divoké jam sessiony jazzových hudebníků.