Tannhäusera ve Státní opeře podržely pěvecké výkony, režie zůstala v ofsajdu

Všichni čeští wagneriáni šíleli radostí. Do Státní opery se po dvou desetiletích vrátil Tannhäuser, opera, která ve svém pařížském provedení otevřela Wagnerově hudbě cestu do světa, když po zhlédnutí kusu jásali i tak skeptičtí, ironičtí dandyové, jakým byl Charles Baudelaire.

"Hudba mne pohltila jako moře," psal tehdy básník. "Byl jsem hrdý, plný radosti z porozumění a v tomto pocitu pohlcení jsem cítil opravdovou smyslovou slast, která člověka pozvedá do vzduchu."

Měřeno silou a trváním potlesku, dalo by se říci, že i ve Státní opeře byl leckdo unesen, či dokonce povznesen. Na vině ovšem nebyla vizuálně-hudební smršť, kterou skladatel Richard Wagner podle dobových svědků předváděl v Paříži roku 1860, nýbrž slušná úroveň pěvecká.