Ian McEwan

Mlsoun

2013, Odeon, přeložil Ladislav Šenkyřík

Jmenuji se Serena Frome (vyslovuje se to do rýmu s „dům“) a před téměř čtyřiceti lety mě britská rozvědka vyslala na tajnou operaci, která nedopadla úplně dobře. Rok a půl po nástupu do služby mě ze zaměstnání vyhodili, sebe jsem znemožnila a svého milence zničila, i když on ke své zkáze bezesporu nemalou měrou přispěl.

Nebudu ztrácet příliš času s líčením svého dětství a dospívání. Jsem dcera anglikánského biskupa a vyrůstaly jsme se sestrou na faře v půvabném městečku ve východní Anglii. Můj domov byl vlídný, vytříbený, spořádaný a zaplněný knihami. Rodiče se měli docela rádi, mě milovali a já milovala je.

Se sestrou Lucy jsme rok a půl od sebe, a třebaže jsme v době dospívání spolu sváděly tuhé boje, skončilo to bez trvalých následků a v dospělosti jsme se opět sblížily. Víra našeho otce v Boha byla zdrženlivá a uvážlivá, do našich životů příliš nezasahovala a stačila právě tak k tomu, aby hladce stoupal v církevní hierarchii a zařídil nám příjemné bydlení ve starém novobarokním domě.

Z oken jsme měli vyhlídku do uzavřené zahrady se starobylými skalkami podél obvodových zdí, oplývajícími trvalkami, v nichž se dobře vyznali a dodnes vyznají všichni ti, kteří se zajímají o květiny. Takže všechno stabilní, záviděníhodné, přímo idylické. Vyrůstaly jsme uprostřed zahrady obehnané zdí se všemi radostmi a omezeními, která to s sebou nese.