Poetickou konstantu „láska a smrt“, od níž se obvykle odvíjejí silné příběhy, ve svých románech Miloš Urban často redukoval na úroveň pudových potřeb. Jejich čtenářská přitažlivost byla nepopiratelná. Nad nimi ovšem stavěl intelektuálně-historické konstrukce.
Ospravedlňovaly onen naturalismus, protože byl jen hrací plochou, na níž se konal mnohem důmyslnější zápas o solidní, čtivou až skoro vzdělávací literaturu: tragikomickou prvotinu Poslední tečka za Rukopisy inspiroval proslulý spor o Rukopisy královédvorský a zelenohorský, Sedmikostelí je oslavou gotické Prahy, Santiniho jazyk bedekrem po santiniovských stavbách…
Také předešlá Urbanova kniha Praga Piccola, ve které se ale tentokrát nevraždí, je uhranuta místem a jeho architekturou. Především starou Libní první poloviny dvacátého století, kde automobilový konstruktér Bertold Neuman navrhuje haubny nejprve lomené jako střecha nedaleké synagogy a později zakulacené po vzoru libeňského plynojemu.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
