Klusák chystá operu pro Národní divadlo. Teď mu vychází nahrávka invencí

U příležitosti osmdesátin přední osobnosti české kultury Jana Klusáka, které připadají na 18. dubna, vychází na desce volná série jeho deseti instrumentálních invencí. Ty vznikaly v letech 1961 až 2013.

Nahrávka s názvem Invence jako bonus nabízí třetí část cyklu Sny, symfonickou báseň Zaniklé štěstí v podání Symfonického orchestru Českého rozhlasu pod vedením Ondreje Lenárda nahranou v loňském roce.

"Zaniklé štěstí je žalozpěv za moji zemřelou ženu, který měl před rokem premiéru na Pražském jaru. Žánr volné symfonické básně je pro mě protipól pevné formy invencí," řekl Klusák, který se vedle hudby uplatnil i v oblasti herecké a literární.

"Nejvíce se cítím být hudebníkem. Kdybych se držel skladby celý život, bylo by to nejlepší. Nic tak člověka nenaplní jako skutečná tvorba, do které vám nikdo nekecá," sdělil Klusák, jehož skladatelské dílo obsahuje na 150 koncertních skladeb a tři opery. Čtvrtou v současné době dokončuje.

"Jedná se o Sofoklovu hru Filoktétés zvláštního antického žánru, tragédie s happy endem, v níž nikdo nezemře," dodal s tím, že opera bude premiérově uvedena 13. května příštího roku v Ostravě a 23. května v Národním divadle v Praze.

Klusák, který sám sebe označuje za "konzervativního avantgardistu", je současně i autorem zhruba 130 partitur pro divadlo, film a televizi. Mimo jiné složil hudbu pro původně němý snímek Gustava Machatého Erotikon nebo k Dietlovu seriálu Nemocnice na kraji města.

"Nabídka k seriálové hudbě se objevila po letech zákazu, kdy jsme doma neměli skoro žádné peníze, tak jsem to vzal. I když já, který jsem napsal invence, si nemohu zakládat na tom, že jsem autorem hudby k Nemocnici na kraji města. Ale na druhou stranu, když si tu melodii ulici někdo píská, mám dobrý pocit, že jsem poslouchán," podotkl Klusák.

Napsal hudbu i pro několik her Divadla Járy Cimrmana, v němž v sedmdesátých letech rovněž hrál. Hudebně spolupracoval například na představeních Hospoda Na Mýtince, Vražda v salonním coupé, Cimrman v říši hudby, Dlouhý, Široký a Krátkozraký.

"Přišli jsme tam s Pavlem Vondruškou s tím, že když jim poradíme s hudbou, tak si tam můžeme párkrát zahrát. Nakonec jsem tam zůstal šest let a Vondruška až do smrti. To komediantství a mystifikace mě bavilo," vzpomínal Klusák.

Pražský rodák Jan Klusák se už za studií na gymnáziu soukromě vzdělával v kontrapunktu, harmonii a základech skladby u Jana Kasala. Hudební nadání zdědil po svém otci, který zahynul v koncentračním táboře v Osvětimi.

Na Akademii múzických umění studoval kompozici u Jaroslava Řídkého a Pavla Bořkovce. Prošel vlivem neoklasicismu, dodekafonie, experimentů se seriálními technikami až k celkovému uvolnění formy. V jeho tvorbě je znát úcta k hodnotám a jistá spřízněnost s dílem Gustava Mahlera a Bedřicha Smetany, stejně jako mystifikace, ironie a hudební humor.

Klusákova hudba je spjata zejména s filmy režisérů české nové vlny, především pak Evalda Schorma. V některých si sám zahrál, třeba v Sedmikráskách Věry Chytilové nebo ve filmu Jana Němce O slavnosti a hostech. "To bylo velice inspirativní a dodávalo mi to energii," podotkl Klusák, kterého spolu s "nepovolenými" potkal za normalizace zákaz činnosti. O to víc se pak věnoval vlastní tvorbě.

V říjnu 2006 mu bývalý prezident Václav Klaus udělil medaili Za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění. Získal také zlatou cenu Ochranného svazu autorského za rok 2008 za přínos české hudbě. Klusákovi je věnován černobílý dokument scenáristy, režiséra, kameramana a střihače Dana Krameše nazvaný Axis temporum, který zastihl vitálního, šarmantního a vtipného skladatele v "ose času" (axis temporum) mezi 70. a 75. rokem života.