Recenze: Z knihy Agoty Kristofové prosvítá temný svět války a totality

Do českých knihkupectví se vrací Velký sešit Agoty Kristofové. Pro mnohé čtenáře nejdrsnější kniha, kterou kdy četli.

Když se v roce 1995 objevil Velký sešit v češtině poprvé, byl to příchod nenápadný. Neznámé jméno autorky, střídmý název. Jenže tehdy jako dnes stačí přečíst dvě tři stránky. Rázem, bez jakéhokoliv úvodního rozehřívání, přímo vletíte do deníkových záznamů dvou chlapců, dvojčat ve věku žáků obecné školy.

Z Velkého města je před krutostmi války odveze do Malého města jejich matka. Ke své matce. Babička není žádný ratibořický anděl. Svou dceru ani její "čubčí syny" nevidí ráda. S dcerou se nestýká, chlapce nezná vůbec. Je jasné, že tohle soužití nebude žádná selanka. "Babička nás často bije kostnatýma rukama, koštětem nebo mokrým hadrem. Tahá nás za vlasy nebo za uši. Jiní lidé nám taky dávají facky a kopance, ani nevíme proč. Rány bolí a my brečíme."

Všude kolem je válka. Ta velká. Dvojčata ale navíc bojují o život i ve válce soukromé. Rozhodnou se, že se krutému okolí přizpůsobí. Andělsky nevinné dětství by bylo v téhle vlčí situaci nebezpečně nepraktické. Začnou se tedy cvičit ve fyzické odolnosti a v životním pragmatismu. A vy už v té chvíli poprvé zjistíte, že o takových dětech jste ještě nečetli.