Vyšly dvě knihy o Hrabalovi. První je faktograficky hutná, druhá fakta přislazuje

Bohumil Hrabal říkával, že každý chlap se má dojímat k slzám. V knize vzpomínek na velkého spisovatele nazvané Via Hrabal, do níž přispělo 44 autorů, to tvrdí jeden z nich – grafik Oldřich Hamera. A to dojímání je pro mnohé z autorů knihy příznačné.

Snad proto, že jsou to převážně muži. Navíc ti, kteří byli spisovateli nablízku či s ním trávili čas nejen v jeho oblíbených lokálech. "Seděl v čele stolu jako bůh, zářil, obklopen věřícími," vzpomíná výtvarník Michal Cihlář na chvíli, kdy v pražské hospodě U Hynků poprvé viděl hrabalovskou stolní společnost.

Souputníkem publikace Via Hrabal je další titul, který vyšel k letošnímu stému výročí narození Bohumila Hrabala – Hlučná samota, faktografický knižní (skoro) monument s devíti sty reprodukovanými písemnými dokumenty i fotografiemi, sledující rok po roce události spisovatelova života v dobových a kulturních souvislostech a také posmrtný život autorova díla.

Jak v hutném nešizeném betonu jsou tu zality "suché" informace spolu s útržky citací Hrabala i jeho současníků.