Představujeme si imigranty jako zombie z videoher, varuje spisovatel Kureishi

Výsledky evropských voleb, v nichž si výrazně polepšily nacionalistické či krajně pravicové strany, naznačují, že západní společnost podlehla kolektivnímu strachu z imigrantů.

Tvrdí to populární britský spisovatel Hanif Kureishi v eseji, který napsal pro The Guardian Review.

“Dnes si přistěhovalce představujeme jako vetřelce, ukázkový příklad jakéhosi nemrtvého, který chce zabrat, kolonizovat a zamořit naše území,” píše Kureishi.

Podle něj má nynější vnímání přistěhovalců v Evropě paralelu ve videohrách se zombie.

“Stejně jako zombie nelze ani přistěhovalce zabít či zneškodnit, protože přistěhovalec už je sám o sobě tichý a mrtvý. A za každým přistěhovalcem jako by na hranicích čekaly vlny dalších, kteří se na nás hrnou.”

Spisovatel, který se v Británii narodil anglické matce a pákistánskému otci, tvrdí, že proti této představě se přistěhovalci nemohou bránit. Jejich okolí s nimi jedná, jako by nešlo o lidi, nýbrž o pouhé předměty.

Společnost se totiž podle Kureishiho usnesla, že imigranti představují problém, a nyní si sama rozhodne, jaké k nim zaujme stanovisko. Na to, co si myslí sami imigranti, prý nebude brát ohled.

“Všichni jako by se už shodli, že současný vývoj může vést jedině ke katastrofě, že pokud nezasáhneme, problém přistěhovalectví tu bude vždy. Že pokud se proti němu neohradíme, imigranti nás napadnou jako nakažlivá choroba a navždy nám budou působit utrpení,” píše Kureishi.

V tomto vnímání přistěhovalců dle literáta pramení všechna myslitelná negativní klišé, na které si společnost jen vzpomene. “Imigrant se usadí, nebude sexuálně zdrženlivý, bude trpět duševními poruchami, bude shromažďovat majetek a potřebovat, aby se o něj někdo neustále staral,” vypočítává Kureishi, čeho se prý společnost bojí.

Ve svém eseji se pozastavuje také nad tím, že západní společnost přistoupila na rovnoprávnost žen a práva homosexuálů či různých menšin, ale koncept multikulturalismu není ochotna přijmout.

“Zdá se nám, že integrace se zastavila a nemůže pokračovat, dokud ze svého kruhu někoho nevystrčíme ven.”

Kureishi se prý nejvíc bojí, že západní společnost této kolektivní halucinaci podlehne a začne si svět představovat jako černobílou pohádku, ve které neexistuje žádné řešení – jako v hollywoodském filmu se bude rozhodovat mezi absolutním dobrem a naprostým zlem.

“A přitom právě cizinec by mohl být tím, kdo o nás se svým nadhledem řekne víc, než jsme si ochotni připustit.”