Recenze: Gergijevovy kolibřičí prsty dovedly Českou filharmonii k světové události

Může se dirigent během dvouhodinové zkoušky zapsat do orchestru tak, že se to odrazí na jeho výkonu?

Může – sejde-li se citlivý a koncentrovaný dirigent s vnímavým orchestrem. Slyšeno z pátečního mimořádného koncertu České filharmonie s Valerijem Gergijevem, k něčemu takovému opravdu došlo a ti, kdo byli v pražském Rudolfinu u toho, mohou směle vykládat, že byli svědky světové události, což možná zní pateticky, ale přehnané to není.

Možná ne úplně ve všech bodech programu. Musorgského Obrázky z výstavy byly divoce emocionální, a zejména rozmarný Skřítek a pohádkový Starý hrad naznačovali, co Gergijev myslí, když hovoří o tradici ruské hudby. A ovšem temné a melancholické Katakomby. S mrtvými řečí mrtvých.

Přesto se vrchol souhry dirigenta s českými filharmoniky udál už na začátku, ve Suitě z baletu Labutí jezero Petra Iljiče Čajkovského.