Recenze: Spitfire Company roztančili rány na duši. Pouštěli k nim hudbu a esej

Hněv, šok, smlouvání, deprese a smíření je podle inscenace Animal Exitus a jejího režiséra Petra Boháče pět fází, které člověk prožije, když se musí vyrovnat s traumatem. Třeba ztrátou někoho blízkého nebo vlastní blížící se smrtí. Tématem představení, které mělo minulé pondělí premiéru v Divadle Ponec na právě probíhajícím festivalu Tanec Praha, jsou zranění či rány spíše na duši než na těle. A to, jak na ně fyzicky reagujeme.

Hraniční, posttraumatické tělesné stavy demonstrují v průhledné kostce dvě excelentní tanečnice: Miřenka Čechová a Bára Látalová. Je požitek se dívat na jejich těla, jak si předávají fyzické pocity, pohyb, sdílejí je, zápasí... Jako dvě stébla vystavená prudkému větru emocí.

Uprostřed kostky roste živý strom. Obě ženy jsou oblečené pouze v bílých kalhotkách. Chvílemi připomínají zvířátka za sklem výběhů v zoologické zahradě. Pozorujeme jejich tanec jako laboratorní vzorek lidského života.