Recenze: Ze songů Jiřího Dědečka se brzy stanou písně staropražské

Písničkář Jiří Dědeček je většinou zafixovaný jako sršatý a přímočarý kritik předlistopadových poměrů nebo jako veselý tanečník nad mrtvým režimem, radující se po sametové revoluci, že "už jde rudoch od válu".

Jeho nové album Kočky z Letný, i když je z většiny složeno z klasických, notoricky známých starých songů, je pokusem jedenašedesátiletého zpěváka najít ve svých kořenech něco dalšího než pověstný "nátlakový šantán", jak svému společenskému protestu kdysi říkal.

Novou strunu své dávné tvorby našel Dědeček v pražských tématech. Pro album shromáždil 17 písní reflektujících magii Prahy očima člověka, který tu žije, a přesto je neustále okouzlován její každodenností.

Nabízí se srovnání s Karlem Hašlerem, ale Hašler měl daleko do dnešního Dědečkova "jakobyrabiátství" a jeho romantismus by se asi těžko snášel s občasnou písničkářovou jazykovou brutalitou typu "zpod Karlova mostu flusám do řeky / lidi kolem nosej letní obleky".