Komentář: Gibsonovi se v Karlových Varech nepříjemná otázka položit měla

Čtení zdánlivě nefilmové může nabídnout pohled do poznámek filmového kritika třetí den karlovarského festivalu.

Stálo by v nich třeba: Mel Gibson a kdo v tom plave. Neskutečné roznožky Václava Neckáře, který je zdigitalizovaný stejně půvabně nesmělý jako celuloidový. Nebo – narazí-li jeden v ulicích Marseille na buddhistického mnicha, vyplatí se jej (ná)sledovat.

Za výjevy se přitom neskrývají jen imprese či výrazný film, ale i otázky po limitech festivalového pragmatismu či přínosu dokumentárních pomníčků.

Herec a producent Mel Gibson se stal nejviditelnější osobností začátku festivalu. Nejen proto, že získal na zahájení cenu za přínos kinematografii (na konci čeká na amerického režiséra Williama Friedkina) a na projekci filmu Šílený Max si pořizoval selfie s diváky. Ale i proto, že jej obklopovalo téma, jehož se bál dotknout i Marek Eben, jinak známý schopností kulantně pojednat nejednu kontroverzi.