Komentář: Film o hluchoněmých ve Varech má být metaforou na Ukrajinu

Jsou filmy tak špatné, až jsou dobré – to je jedna z legitimních filmových kategorií.

Ukrajinský debutant Myroslav Slabošpyckyj možná se svým filmem Kmen, s nímž letos v Cannes vyhrál Týden kritiky a jejž v sekci Zvláštní uvedení nyní promítl také karlovarský festival, možná obohatil žánrové pole o kategorii novou – filmy tak výjimečně dobré, až jsou špatné.

V příběhu Sergeje, nováčka v internátu pro hluchoněmé, kde prochází rituály zasvěcení a boje o pozici v „hluchoněmé mafii“, se mluví jen znakovou řečí. Bez titulků.

I proto patřil film letos k tomu, co se na festivalu „musí vidět“. Přestože je němý, atakuje a vyvolává otázky. Třeba do jaké míry byla cena z Cannes ovlivněná politicky.

Kmen v internátu patří k těm „primitivnějším“, ale bezvadně fungujícím. Po hodině zeměpisu jeho členové kšeftují, brutalizují spoluobčany nebo nabízejí své spolužačky jako prostitutky řidičům kamionů.

Gradující zasvěcení tichého mladíka pomalu ústí v brutální, nečekaný akt, který je zvláště úlevný pro hlavní postavu i pro diváka. Toho ve většině případů do kina přitáhla právě ona hlavní atrakce v kinematografickém slova smyslu – tedy zmíněná „hluchoněmá“ forma.