Recenze: Některé sny stačí snít. Havlíkův film stojí na vratké konstrukci

Nejspíš to měla být svižná romantická komedie, která by přitáhla diváky. Soudě podle toho, jaké peníze a naděje do ní vložil renomovaný distributor a producent.

Ambice udělat mainstreamový, divácky přitažlivý snímek by se dnes měla platit zlatem. Střední proud z českého filmu takřka zmizel a spolu s ním i diváci, kteří chodí do kina za tuzemskou zábavou, což je legitimní důvod. A krom toho způsob, jak naplnit kasu, aby se mohly točit i filmy, jež mají co říct.

Škoda jen, že v tuto chvíli se vyčerpalo prakticky vše, co lze na filmu Zejtra napořád pochválit. Snímek trpí častou nemocí českých debutů, jejichž tvůrci se do nich touží otiskovat v celé své nahotě. Chtějí být autory, scenáristy i režiséry současně a je vlastně jedno, zda je k "autorskému filmu za každou cenu" vedli na FAMU, nebo si to vyvzdorovali sami jako Rudolf Havlík.

Tvůrce Zejtra napořád prošel školou života, procestoval Asii a zážitky zaznamenával v blozích i následných knihách. Tady se zřejmě zrodilo autorské sebevědomí a nenašel se nikdo, kdo by ho zastavil.