Herman Wouk

Zákonodárce

2014, Argo, přeložil Petr Eliáš

(ZPRÁVA NA FIREMNÍM HLAVIČKOVÉM PAPÍŘE, 11:20)

Literární agentura BSW

HW,

promiň, že tě otravuju. Před chvílí zase telefonovala Andrea, ta s britským přízvukem. Volala už v devět, na minutu přesně. Tvrdila, že by se mi pan Warshaw slušně odvděčil, kdybych ho „omylem“ přepojila na pana Wouka, aspoň na minutu dvě. (Jasná nabídka úplatku?) Pořád nechce říct, o co jde.

OK. Ignoruj ji.

Včera volala třikrát, v pátek dvakrát, nebrala jsem to. Ona to nevzdá.

Vydrž a nech mě na pokoji!

(TELEFON V PRACOVNĚ HW VYTRVALE VYZVÁNÍ.)

(Sekretářka na hlasitý odposlech) Víte, dovolal se mi Tim Warshaw, řekl mi, co vám chce říct, jde mu prý o pár minut, víc ne. Nemůžu to nechat jen tak být, to si nevezmu na svědomí. Řekla jsem mu, že budu muset zůstat na telefonu a dělat si poznámky. Zasmál se a řekl: „Proč ne?“ Tak tady ho máte.

WARSHAW: (pomalu, hlubokým hlasem) Pan Wouk?

HW: Ano.

WARSHAW: Milý pane, nechal byste si líbit milion dolarů za půlhodinovou schůzku?

(Vsuvka od HW: Šok. Holota hollywoodská! Má prachy, je na koni, za ten artový úkrok od všech těch otřesných bijáků dostal Oscara za nejlepší film. Milion! … Rodinná nadace, benefiční večírky… syn se rozvádí…)

HW: Pane Warshawe, je mi šestadevadesát a snažím se napsat ještě jednu knihu, dokud jsem naživu. Děkuju, ale –

WARSHAW: Smím se vás zeptat, o čem ta kniha je?

HW: Ne.

WARSHAW: A můžu vám aspoň říct, kvůli čemu volám? Nic víc, přísahám. Pak vám poděkuju a zavěsím –

HW: No tak povídejte.

WARSHAW: (odmlčí se a pak zhluboka, pomalu) Mojžíš…

HW: Mojžíš?

WARSHAW: Ano, milý pane, Mojžíš. Faraon, hořící keř, moře se rozestoupilo –

HW: Ach ano, tenhle Mojžíš. Ten, co o něm Cecil B. DeMille natočil dva –

WARSHAW: Jenže tohle by bylo úplně jiné. Představte si jednadvacáté století, speciální efekty – možná dokonce tři dé –

HW: Pane Warshawe, váš přístup se mi líbí. Nejvíc na něm oceňuju tu nabídku, že poděkujete a zavěsíte.

WARSHAW: Tak vám děkuju. Zavěsím.

(Zavěsí.)

(ZÁPISNÍK HW K NOVÉMU ROMÁNU)

9:10

Včera den na draka, a to se mi zrovna podařilo vzít tu pitomou knihu z nového konce. Nebo jsem si to aspoň myslel. Volal mi Timothy Warshaw, filmař, co je ho teď všude plno, nedávno si tak pseudoumělecky odskočil od těch příšerných trháků, co se o ně jinak pokouší, a povedlo se mu to – urval Oscara za nejlepší film, Sen noci svatojánské, režíroval to nějaký pošahaný Japonec a hrál v tom samý puberťák, nikdo známý, všichni v maskách – kritici se z toho váleli po zemi, ržáli a vyhazovali kopytama – tak tenhle Warshaw mi zavolal a nabídl mi „milion dolarů za půlhodinovou schůzku“.

Hrubě jsem ho odbyl. Včera jsme o tom mluvili u večeře.

BSW: Dobrá. To s tím půlhodinovým jednáním jsou kecy. Nakonec by z tebe za ty prachy sedřel kůži. S tím svým „beznadějným románem“ už jsi vážně začal?

HW: Mám dva zápisníky poznámek. Z rukopisu zatím nic. Zrovna jsem psal první stranu úvodní scény, když se Warshaw procpal přes Priscillu až ke mně.

BSW: A co s tím chceš dělat?

HW: Nic. Napíšu tu knihu.

BSW: Inu, ty víš, že o tom mám své pochyby. Dneska není o Mojžíše moc zájem.

HW: Není, jo? A o čem myslíš, že se mnou chtěl mluvit Warshaw? (Napodobí Warshawa.) MOJ… ŽÍŠ…

BSW: Ne! Páni.

HW: Náhoda? A co taky jinýho? Únik informací? Nikdo, ale vůbec nikdo kromě tebe – a Priscilly, ta mi přepisuje poznámky, ale mlčí jako hrob – neví, že pracuju na románu o Mojžíšovi.

BSW: V tom bude nějaká levota.

HW: Víš co? Zapomeň na to.

BSW: Ne. Věnuj mu tu půlhodinu, ale peníze si od něj neber. Jen si ho poslechni.

HW: A k čemu to bude?

BSW: Jsem zvědavá. Něco z něj určitě vypadne.

HW: Ale půjdeš tam se mnou.

BSW: Jasně.

(E-MAIL)

WarshaWorks

Century City, Kalifornie 90067

Od: Tim Warshaw

Komu: Hezzie Jacobs / Nullarbor Petroleum, Houston

Předmět: Wouk

Tak, Hezzie, povedlo se mi dovolat Woukovi. Můžeš tomu svýmu tajemnýmu australskýmu investorovi vyřídit, že to nebylo jednoduchý a že se do toho nijak nehrnul. Po telefonu by člověk vůbec neřekl, že mu táhne na sedmadevadesát, ale byl příkrý a nevrlý. Absolutní nezájem.

Jestli to ten investor myslí aspoň trochu vážně, tak ten projekt přece nemůže viset na tom, jestli se podaří jednoho paličatýho dědka přemluvit, aby napsal scénář. To je nezodpovědný vrtoch. Nepovede se to. Na první pohled je jasný, že to nedopadne. Jinak je ta jeho nabídka samozřejmě zajímavá a láká mě. Co kdybys mě s ním zkontaktoval napřímo? E-mail, telefon, co? Umím být přesvědčivý, vždyť to víš. Ukecal jsem banku, aby zafinancovala Jošimotův Sen, když jste ty i ostatní investoři měli stažený zadky a tvrdili jste mi, že taková potrhlá ptákovina nemá šanci. A mně teď tady na stole stojí Oscar, zrovna se na něj dívám.

Tim

(ZPRÁVA)

Odesílatel: TIM WARSHAW

Andreo, všechno pozastavte. Zavolejte Hezziemu Jacobsovi do Houstonu, řekněte mu, že mi teď volal Wouk. Letím falconem do Palm Springs. Zařiďte, ať na mě na soukromém letišti čeká limuzína. T.

(ZÁPISNÍK HW K NOVÉMU ROMÁNU, ČTVRTEK)

16:00

Další den v trapu, nic nového jsem nenapsal, nic. Celý den jsem zabil tou půlhodinou s Warshawem – aspoň nepřetáhl, to se musí nechat.

Čekat na něj, než dorazí, připravit se na jednání, vyprovodit ho, pak celou tu podivnou věc probrat se ženou, a než jsem se nadál, zase mi zbývá o den života míň, abych napsal ten „beznadějný román“, co mě tak straší.

Tady je stručně, co Warshaw nadhodil. Jakýsi výstřední, ale velice bohatý Australan chce, aby vznikl film o Mojžíšovi, a je ochoten ho financovat. Kontaktoval mě přes jistého Hezzieho Jacobse, texaského investora, co občas fušuje do filmařiny, přestože ho zajímá hlavně nafta z mořských řas. V Nullarboru v Austrálii má na pěstování těch řas rozjetý velký projekt nádrží.

A tenhle investor, uranový magnát, má v tom projektu taky peníze. Když mu Jacobs řekl, že by takový film o Mojžíšovi mohl stát třeba dvě stě milionů, řekl jen „Jasnačka“. Takhle Australani říkají ano.

Tak, a teď co Warshaw vynechal, a to je zásadní. Moje účetní, která má styky s lidmi, co se ve filmovém průmyslu vyznají, mi říkala, že Warshaw je ve skutečnosti jen loutka. Ten Oscar mu stoupl do hlavy, vždycky hodně riskoval, zadlužený je až po uši.

Rozjel nějaké nové projekty, právě teď se v Turecku točí další z těch jeho hrůz, Aeneas a Didó, erotický epos na motivy Aeneidy. Pád Tróji je tam velkolepější než Den D v Zachraňte vojína Ryana. Už to málem musel zarazit, docházely mu peníze a půjčit už si moc nemohl, aspoň se to říká. Přesto teď týden co týden vyčerpává ten svůj obrovský rozpočet a dělá, jako by se nechumelilo. Tohle má taky svoje pozadí (zase to mám od účetní, tentokrát to bude zamotané).

Jacobs ví, jak moc Jasnačka touží po filmu o Mojžíšovi, takže začal tajně financovat Warshawa, protože tuší, že to dřív nebo pozdějc dopadne. Jasnačka zabere, investuje do WarshaWorks čtyři nebo pět set milionů dolarů a Jacobs se těší, že slíže spoustu smetánky.

Z toho všeho zřejmě vyplývá jedna věc – a teď už pomalu chápu, proč byl Warshaw ochoten dát mi za schůzku milion dolarů. Ten uranový nabob buď podpoří WarshaWorks pořádnou koňskou „injekcí“, nebo má Warshaw pořádný problém.

Všechno zřejmě závisí na tom, jestli mě přemluví, abych ten film o Mojžíšovi napsal! Takhle se tedy věci mají. Rozptyluje to mou pozornost, ale je to zábavné, musím říct. Mezitím ani kousek práce.

(E-MAIL)

Od: Rabbi Mordechai Heber

Komu: Herman Wouk

Předmět: Hezzie Jacobs

Promiňte, že vás obtěžuji, pane Wouku. Rád by s Vámi mluvil jeden investor, který tu má zimní sídlo. Pan Jacobs je dobrý muž, není věřící, ale drží tu moji malou školu při životě.

Vy víte, jak přísně střežím Vaše soukromí, ale udělal byste prosím dětem z naší školy tu laskavost a sešel se s ním, pokud zítra přiletí? Potřeboval bych okamžitou odpověď.

(ZÁPISNÍK HW K NOVÉMU ROMÁNU, PÁTEK)

9:00

Zápletka se zaplétá. Exponenciálně. Ne v knize, třetí mizerný začátek letí do koše, beznadějně špatný. Jde o Jasnačku. Ukázalo se, že tady má ten Hezzie Jacobs dům a přiletí sem za mnou z Houstonu. Chce se mnou mluvit a rabbi Heber se za něj přimluvil. Rabbimu přece neřeknu ne…

(FAX)

Nullarbor Petroleum s. r. o.

„Řasami k nezávislosti na ropě z Blízkého Východu“

HOUSTON – MELBOURNE

FAX (PŘÍSNĚ TAJNÉ)

Od: Hezzie Jacobs

Komu: Louis Gluck

Předmět: Řasy, letectvo, Mojžíš atd.

Lou, dobré zprávy ohledně Wouka a Mojžíše! Jeden rabín z Palm Springs mi s ním domluvil schůzku a já mu o tobě všechno řekl.

Zariskoval jsem, Louie. Řekl jsem mu, že za ním přiletíš z Austrálie. Vždycky se můžeš vymluvit, že jsem blázen nebo že tě doktor nepustí, ale vzhledem k tomu, jak moc ti na tom filmu o Mojžíšovi záleží – mimochodem, pořád tomu tak docela nerozumím, ale je to tvůj čas a tvoje peníze –, je to pro tebe příležitost.

Tak, Lou, a teď ta velká novina. Letectvo je z těch řas v sedmém nebi! Ti lidi z Arizony předvedli generálům parádní show, vodili je kolem nádrží, měli s sebou i molekulárního biologa, co dostal Nobelovu cenu, hezky srozumitelně mluvil o molekulách řasy a tak. A hlavně o zeleném kerosinu! Dokonce je i jinak cítit, docela příjemně. Natankovali ho do džípu a frčeli s ním po dálnici a zpátky a ti prkenní ometálovaní generálové vtipkovali a smáli se a pak měli báječný raut s dobrým vínem, no zkrátka letectvo má zájem, ačkoli v tuhle chvíli přijde ten benzin z řas na padesát čtyři tisíc dolarů za galon.

Louisi, možná konečně prorazíme. Ano, ceny ropy teď zrovna zase klesají, což je pro řasy špatný, ale zásoby ropy docházejí, o tom není pochyb. Teď je pravý čas pro Nullarbor! Z těch zhruba padesáti nových firem, co dělají do řas, je Arizgrene nejmazanější. Vědí, jak si udělat reklamu, ale to je tak všechno. O geneticky modifikovaných molekulách Nullarboru nemají ponětí.

Začíná se to rozjíždět, Louisi, tak ať nám to neujede! Kde mám od tebe připomínky k tomu novému letáku?

Hezzie

(ZÁZNAM)

Schůzka s Louisem Gluckem

Nikdy jsem neměl dojem, že bych potřeboval diktafon, až teď. Dřív, když mě někdo dotlačil k rozhovoru, nikdy jsem se nahrávat nenechal, a Gluck by to možná taky nechtěl. Nicméně, tady je výčet toho, co si pamatuju z té dlouhé bizarní schůzky, dokud jsou moje vzpomínky čerstvé a četné.

Pan Gluck, to je tedy případ. Bez pozvání sem za mnou přiletěl z Austrálie. Zčistajasna mi zavolal Hezzie Jacobs, že prý je Jasnačka v Beverly Hills hotelu, a že než poletí do Toronta a odtamtud do Paříže a pak do Pekingu, přijede do Palm Springs. Jacobs tvrdil, že takhle jezdí po světě léta. Letos je to jeho druhá cesta, v únoru jel opačně, z Melbourne přes Mumbaí, Kapské Město, Rio de Janeiro, Quito a pak domů. Aspoň to tvrdí Jacobs a já mu věřím.

Asi už nikdy nezapomenu, jak jsem Glucka viděl poprvé. Do dveří vjel na invalidním vozíku, jednu nohu podepřenou a nataženou dopředu. Tlačil ho nějaký tmavší chlápek.

„Louie Gluck,“ představil se a natáhl ruku. „Napíšete pro nás Zákonodárce. Na to se nehodí nikdo jiný. Tohle je Izmael.“

Jeho společník se zakřenil a dovezl ho do obýváku. Gluck je starý, moc starý pán, kulatý obličej, řídké bílé vlasy, výrazné modré oči, hlas chraplavý, ale jasný, jakoby přidrzlý židovsko-australský přízvuk.

„Jacobs mi povídal, že jste odmítl Warshawův milion dolarů a věnoval jste mu půlhodinu zdarma. Chytré, moc chytré.“

Řekl jsem, že to byl nápad mé ženy.

„Tu bych chtěl poznat.“

Vysvětlil jsem mu, že se snažím napsat knihu o Mojžíšovi a ať raději zapomene na to, že bych se angažoval ve filmu.

„Děláte velkou chybu. Knihy nikdo nečte, všichni koukají na filmy.“

„Moje knihy se čtou.“

„Já je četl všechny. Proto vím, že Zákonodárce napíšete. Bude to velká věc. Vezměme si třeba vaše Vichry války. Kolik lidí četlo knihu a kolik vidělo seriál, po celém světě? Jeden k milionu? Nebo když počítáme i Číňany, co někde sehnali pirátskou kopii – třeba z té hromady, co jsem viděl v Pekingu v jednom supermarketu –, jeden ku třem milionům? Proč se vůbec ve svém věku pokoušíte napsat knihu o Mojžíšovi?“

„Protože chci a můžu si dovolit tomu věnovat čas, ale zas tolik toho času nemám.“

„Kdo ví, kolik času máte, tak proč jím mrhat? Chcete říct něco hodnotného o Mojžíšovi, něco, co si lidi odnesou… Kam by se mohl Izmael skočit najíst, než si to povíme?“

Poslal jsem Izmaela k Shermanovi do lahůdek.

„Je to australský domorodec,“ poznamenal Gluck. „Chytrý, moc chytrý. Takže vy chcete napsat knihu o Mojžíšovi. Podaří se vám to, protože Mojžíšovi rozumíte, ale mrháte časem, protože –“

Začínal mi lézt na nervy. „Mojžíšovi nerozumí nikdo,“ vyštěkl jsem na něj. Jen se rozzářil a natáhl ruku, abych si s ním potřásl. Kostnatý pařát, jako mám já.

„Vidíte? Mám pravdu. Vy jste ten pravý. Kdo jiný pochopil, že Mojžíšovi nikdo nerozumí? Takže se vás ptám, proč o něm vůbec psát?“

Inu, to proti mému nejlepšímu svědomí spustilo moje litanie o Mojžíši jako Atlasovi – jak mu západní svět spočívá na ramenou, jak by bez něj křesťanství a islám nic neznamenaly, v křesťanské Bibli Zákonodárce, v Koránu učitel Boží, atd., atd.

Gluck s lačným pohledem poslouchal, přikyvoval a přikyvoval, a když jsem citoval pasáž z Koránu o faraonovi, přerušil mě: „Dobře, dobře, chápu vás, jsem rozumný člověk. Ta hrstka lidí, co čtou knihy, je pro vás důležitá. Tak si napište tu svou knížku a ten film k tomu, co je na tom špatného? Jeden den scénář, další den knihu, pak zase scénář a tak dále. Není to dobrý plán?“

„Pane Glucku, já film napsat nemůžu. Nevím jak.“

„Vždyť jste napsal ty dvě minisérie.“

„Pro zachování historie, ano, dělal jsem jen, co mi řekl režisér. Navíc to byla jiná doba. Vichry trvaly osmnáct hodin, Válka a vzpomínky třicet hodin –“

Změnil taktiku. Ano, ano, ví, že co říkám, dává smysl, on se v těchhle věcech moc nevyzná. Warshaw by si sehnal mladšího spisovatele, nejlepšího v oboru, peníze nejsou problém, scenárista by se se mnou radil a já bych schvaloval každou stránku, co by napsal. Co já na to?

Unaveně jsem mu řekl, že film dělá režisér, ne scenárista, a že má zajít za Spielbergem, to je skvělý scenárista a režisér, gigant filmového průmyslu, dobrý Žid…

„Aha, tak proč natočil Schindlerův seznam o gójovi?“

On mě donutil bránit Stevena Spielberga. „Vůbec jste to nepochopil. Protože Schindler nebyl Žid, mohlo se s ním identifikovat publikum na celém světě a vychutnat si velký film o holocaustu –“

„A proč byl Mnichov celý o tom, jak hrozné bylo, že Mossad měl dostat teroristy, kteří zabili ty izraelské sportovce? Bylo vám líto těch teroristů? No nic, necháme to být, je to dobrý chlap, dělá dobré věci, měl by žít do sto dvaceti a dělat ty svoje krásný filmy, ale vy toho Zákonodárce napíšete. Najdeme scenáristu a režiséra v jedné osobě, který vám bude po chuti, a každou scénu mu budete schvalovat. Domluvme se takhle –“

V tu chvíli se vrátil Izmael, hrozně chválil Shermanovo pastrami a připomněl Gluckovi, že spoj do Toronta mu letí za půl hodiny.

„To nepůjde. Přehoď nás na další let.“

„Louie, uletí nám letadlo do Paříže.“

„Zavolej Smodar, řekni jí, aby přeplánovala všechny lety, musím si s panem Woukem ještě popovídat.“ A mně stranou: „Můj gulfstream je mimo provoz, v úterý musím být v Pekingu –“

„Smodar, pane? V Melbourne jsou tři hodiny ráno, co nadělá?“

„Qantas mají nepřetržitou linku –“

Musel jsem to ukončit. Obrátil jsem se na patě a tak rychle, jak to jen šlo, jsem naťukal:

Milý pane Warshawe,

je tady u mě v pracovně pan Louis Gluck. Jestli najdete scenáristu a režiséra v jedné osobě, který bude podle mě schopen natočit patřičně kvalitní film o Mojžíšovi, zvážím, že bych posloužil jako konzultant.

Upřímně řečeno, podle mě neexistuje možnost, že byste někoho takového objevil. A i když se vám to podaří, nebo si to aspoň budete myslet, tato zpráva mě nezavazuje k ničemu kromě toho, že váš výběr posoudím.

Herman Wouk