Nová kniha osmačtyřicetiletého Václava Kahudy, vydaná po dlouhých třinácti letech od té předcházející, běžného čtenáře na první pohled odradí. Neatraktivní název Vítr, tma, přítomnost, nicneříkající černá obálka a ohromný rozsah přes 700 stran. A v podstatě je to tak správně.

Kahudova próza – označení román zde platí jen se značnou rezervou – je vyhrazena pro čtenáře mimořádně trpělivé, poučené a tolerantní. A samozřejmě pro příznivce konspiračních teorií.

Několik dílčích momentů prokazuje autorovy nepopiratelné literární kvality. Především Kahuda jako málokdo z českých autorů dokáže suverénně střídat polohu lyrizující, až poetickou (to když se dojímá nad krásami přírody, případně městské krajiny – ale zásadně bez lidské přítomnosti) s polohou šťavnatě sprosťáckou (u popisů onanií a souloží).

Jedna dlouhá erotická scéna je možná tou vůbec nejlepší, jaká byla v české literatuře napsána: provokuje a je plná vulgarit, ale zároveň má i výsostnou křehkost, je v ní prvek lásky i smyslného chtíče, vše okořeněno lehkou perverzí.

Zbývá vám ještě 80 % článku
Předplatné za 40 Kč na 4 týdny
  • První měsíc za 40 Kč, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se