V Rudolfinu vystavuje malíř Havekost, podobu jeho díla formují fotografie

Současný vizuální jazyk je hlavním východiskem tvorby německého malíře Eberharda Havekosta, jehož výstava začíná tuto středu večer v pražské Galerii Rudolfinum.

Havekost používá především fotografie – nalezené či ty, které sám vytvoří. Promyšleně je upravuje v počítači a jejich obsah následně ztvárňuje malířsky.

Výstava se jmenuje Logik, ukazuje autorovy práce za posledních deset let a potrvá do 2. července.

"Máme před sebou významného malíře střední generace, je jedním z umělců, kteří zásadním způsobem rozvíjejí vrcholy německé malby, jež byly koncipovány v 60. letech," říká kurátor výstavy a ředitel Galerie Rudolfinum Petr Nedoma.

Havekostova tvorba je podle něj především prací s obrazem jako takovým. "A za druhé se zdroji, s fotografiemi jako výchozím momentem jeho tvorby, ty jsou tím, co formuluje celou podobu jeho díla," dodává.

Havekost podle kurátora pracuje se znalostí celých dějin evropské malby, které v 60. letech dospěly k hyperrealismu. Tedy k takovému zobrazování skutečnosti, které předstihlo fotografii.

"Samotná schopnost namalovat otisk reality přestala být s nástupem fotografie na počátku 20. století významnou. Malba se začala zabývat sama sebou, jako obraz, co nemusí nic zobrazovat, a může vyvolávat jen mentální představu diváka," vysvětluje Nedoma okamžik, kdy se malba podle něj začala dále odvíjet jakýmsi úkrokem stranou. Od té doby se do jisté míry ubírá nezávisle na realitě.

V Rudolfinu vystavuje malíř Havekost, podobu jeho díla formují fotografie

Další 2
fotografie

Předobrazem Havekostových obrazů jsou často fotografie, jeho malby jsou pak podle Nedomy otiskem čehosi, co se odehrálo někde jinde, avšak jen naznačují původní obsah.

Častým námětem i děl vystavených v Rudolfinu jsou obrazovky – televizní, počítačové či displeje telefonů. A vždy jsou prázdné, není na nich žádný obraz.

Havekost vytváří mentální obraz světa, ve kterém se množství lidmi vytvářených a sdílených "obrazů" stává odpadem, něčím zcela odtrženým od reality, říká kurátor.

Havekost naopak podle něj trvá na tom, že obraz sám o sobě je konkrétní realitou, byť na něm není nic než jen prázdná plocha.

Eberhard Havekost také cituje některé známé umělce, třeba abstraktního malíře Marka Rothka, který byl průkopníkem malířství barevných ploch.

Havekostovy obrazy jsou nicméně podle Nedomy odkazem ke způsobu myšlení Rothka, nikoli ke konkrétnímu obsahu jeho děl.

V úvodu výstavy je zase obraz nazvaný Homo erectus erectus, který připomíná obrazy Zdeňka Buriana. "Je to odkaz na hyperrealistický způsob zobrazování. Všichni jsme měli při četbě knih s jeho ilustracemi pocit, že se přibližujeme k pravěku, k tehdejší realitě. Havekost to zpochybňuje," dodává Nedoma.