Kathrin Schmidtová

Neumřeš

2012, Host, přeložily Renáta Tomanová a Iva Kratochvílová

I. MŽIKNUTÍ aneb IN THE TWINKLING OF AN EYE

Něco kolem ní rachotí. Když se jí vdávala sestra, matka naskládala stříbrné příbory do plechové mísy na hliníkovou fólii. Všechno zalila vařící vodou se solí. Očištěné příbory po nějaké době vyndala a utřela dosucha: rachotilo to přesně takhle. Kdopak se to vdává?

Pokouší se otevřít oči. Chyba. Nic víc než otevřít oči nezkusí. Není náročná. Slyší však velice zřetelně matčin hlas. Aha, takže přece jen ty příbory! Co to matka povídá?

Pravá ruka je ale mnohem studenější než levá, říká, a pravá noha zrovna tak.

Proč má matka studenou pravou ruku? ptá se sama sebe. Usměje se, když si představí, že by si zkoumala teplotu nohou.

Usmála se, říká matka.

Jenom zkřivila obličej.

To řekl otec? Ale ano, nepochybně to byl hlas jejího otce! Teď by přece jen chtěla otevřít oči. Co pohledává v kuchyni rodičů, kde rachotí příbory, zkoumá se teplota rukou a nohou a ona nedokáže otevřít oči?

O, where do you come from? From London?

To řekla své dceři. Skutečně? Dokáže otevřít jedno oko. Udělá to. Dívce je čtrnáct a dnes odjela na jazykový pobyt do Anglie. Proč je už zase zpátky? Brečí. Z nějakého důvodu brečí. Proto chtěla promluvit anglicky, aby ji povzbudila. Nezdá se, že by jí dobrá nálada pomohla. To děvče se trápí. Ale proč? Koho by se mohla zeptat? Bloudí pohledem. Tady! Vedle dcery stojí její muž. My husband, řekne. Tomu by se snad zasmát mohli…