„Nesmíš mi je tak dlachnit, rozumíš? Měl bys být jemnější. Hlaď je pěkně!“ – „A kterou napřed?“ – „To je jedno, jak chceš...“, uděluje praktické rady ohledně vhodné stimulace prsou zralá rakouská žena černošskému mladíkovi v soutěžním filmu Paradise: Love.
A je to jeden z těch cudnějších výjevů, které režisér Ulrich Seidl (Psí dny, Import Export) do úvodního filmu z trilogie Paradise zařadil.
Je to, sakra, hrané?
Předseda hlavní poroty, uhlazený humanista Nanni Moretti, Seidlův film možná neocení, ale těžko se již v letošní canneské soutěži dočkáme podobně bizarního panoptika, při kterém se vám svírá srdce a cítíte se jako jehlách. A není to jen kvůli velkým povadlým prsům, celulitidě v pokročilém stadiu a přehlídce pověstných XXL penisů černošských mladíků.
V press kitu ke snímku je uvedeno Seidlovo „desatero“ – jeho pracovní metoda. A bod tři je pro neznalého diváka splněn do puntíku. „Diváci by neměli být schopni s jistotou určit, která role je zahrána profesionálem, a která naturščikem“. A rakouská divadelní herečka Margarethe Tieselová se do hlavní postavy nesmělé sexuální turistky opravdu „položila“. Je to dokument? Je to hrané? Jak to vlastně sakra je?
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
