Živě z Cannes: Ve filmu Ulricha Seidla jezdí bílé ženy za sexem do Afriky

„Nesmíš mi je tak dlachnit, rozumíš? Měl bys být jemnější. Hlaď je pěkně!“ – „A kterou napřed?“ – „To je jedno, jak chceš...“, uděluje praktické rady ohledně vhodné stimulace prsou zralá rakouská žena černošskému mladíkovi v soutěžním filmu Paradise: Love.

A je to jeden z těch cudnějších výjevů, které režisér Ulrich Seidl (Psí dny, Import Export) do úvodního filmu z trilogie Paradise zařadil.

Je to, sakra, hrané?

Předseda hlavní poroty, uhlazený humanista Nanni Moretti, Seidlův film možná neocení, ale těžko se již v letošní canneské soutěži dočkáme podobně bizarního panoptika, při kterém se vám svírá srdce a cítíte se jako jehlách. A není to jen kvůli velkým povadlým prsům, celulitidě v pokročilém stadiu a přehlídce pověstných XXL penisů černošských mladíků.

V press kitu ke snímku je uvedeno Seidlovo „desatero“ – jeho pracovní metoda. A bod tři je pro neznalého diváka splněn do puntíku. „Diváci by neměli být schopni s jistotou určit, která role je zahrána profesionálem, a která naturščikem“. A rakouská divadelní herečka Margarethe Tieselová se do hlavní postavy nesmělé sexuální turistky opravdu „položila“. Je to dokument? Je to hrané? Jak to vlastně sakra je?