Zemřela Zita Kabátová. Prvorepubliková filmová hvězda se dožila 99 let

Ve věku nedožitých 100 let zemřela v neděli ráno herečka Zita Kabátová. ČTK to potvrdila její dlouholetá přítelkyně a publicistka Marie Formáčková.

Vždy elegantní a vitální herečka zemřela v pražském Motole, kde sedm let pobývala v léčebně dlouhodobě nemocných po vážném úrazu.

V dubnu herečka oslavila své 99. narozeniny. Blížící se kulaté jubileum tehdy na nemocničním lůžku okomentovala slovy: "To bude za chvilku."

Kabátová byla poslední žijící hvězdou stříbrného plátna 30. a 40. let. Rodačka z Malé Strany začínala jako dítě u ochotníků na Žižkově, herectví se věnovala profesionálně od roku 1935. Začínala v operetě a tři sezony působila v Divadle Oldřicha Nového. "Až on mě naučil normálnímu hraní, přes něj jsem se dostala k činohře," řekla Zita Kabátová jednou o svém principálovi.

Její filmovou kariéru rok nato odstartovala hlavní role v melodramatu Světlo jeho očí. Už v roce 1937 natočila pět filmů a v roce 1939 dokonce deset.

"Nejsem sentimentální uplakaný typ"

Zpočátku brala role v nenáročných romantických prvorepublikových komediích jako Lojzička, Srdce v celofánu či Madla zpívá Evropě. "Dělala jsem většinou sentimentální uplakané typy a přitom se k smrti ráda směju. Ale hrála jsem i fujtajbly. To poznáte podle toho, že mi nasadili tmavou paruku," s nadhledem popisovala své role dcera architekta a ochotníka Benno Kabáta.

Z filmu Světlo jeho očí (1936)

Ve filmu Světlo jeho očí (1936)

Kabátová se poté prosadila v Burianových komediích Provdám svou ženu nebo Přednosta stanice. Životní rolí byl part v komedii Muži nestárnou, kde ztvárnila "trojroli" ženy v různých životních etapách.

Za okupace se ale objevila ve dvou německých filmech pod pseudonymem Maria von Buchlow a po válce jí kvůli tomu bylo zakázáno veřejné vystupování. Chvíli se živila kolorováním fotografií. Ani po únorovém převratu se Kabátové nedařilo - chvíli vystupovala ve Vesnickém divadle, které jezdilo po venkově, ale z politických důvodů musela opět přestat hrát.

Před kameru se tak Zita Kabátová mohla vrátit až po uvolnění koncem 60. let. "Můžu říct, že mám dobré přátele, kteří mi v nouzi nejvyšší pomohli," vzpomínala herečka například na režiséry Steklého, Fuku nebo Dudka, kteří ji do svých filmů "propašovali", protože věděli, že žije sama se synem. V 70. letech se tak opět začala objevovat v epizodních filmových rolích a byla vedoucí několika pražských kin, například kina Illusion.

Radovat se z maličkostí

Mezitím se ale stihla vdát za olympionika, výtvarníka a politického vězně Jiřího Zavřela a ve 44 letech porodila jediného syna Jiřího. Manžela i syna lákala Amerika - Zavřel starší tam emigroval v roce 1968, syn Jiří odešel do Ameriky podnikat v 90. letech.

Zita Kabátová

Hrála i v několika porevolučních filmech - ztvárnila šlechtičnu v Zapomenutém světle a jeho režisér Vladimír Michálek ji obsadil i v Babím létu. Jednu z posledních velkých příležitostí dostala před devíti lety v Želarech, kde se poprvé na plátně objevila po boku známého prvorepublikového elegána Svatopluka Beneše.

Recept Zity Kabátové na stálý elán byl jednoduchý: "Důležité je, aby měl člověk radost z maličkostí... malá radost je taky radost. Třeba to, že se ráno probudím a svítí slunce."