Josef Špaček: Houslista s drakem na zádech

Jako historicky první český houslista se šestadvacetiletý Josef Špaček probojoval do finále prestižní Soutěže královny Alžběty. Na první příčku sice v Bruselu tento týden nedosáhl, mladý koncertní mistr České filharmonie má za sebou přesto mimořádný úspěch a neobvyklou zkušenost.

Například týdenní izolaci na belgickém zámku, kde se bez styku s okolním světem intenzivně připravoval na finálové vystoupení. “Týden izolace hraje na psychiku soutěžícího, jde spíš o to, aby si člověk rozvrhnul síly,” řekl Špaček pro HN.

HN: Je v Soutěži královny Alžběty něco, co jste takzvaně neudělal správně?

Nejvíce rozhoduje osobnost jedince, protože většina účastníků je technicky naprosto dokonale vybavená. Finále je coby vůbec nejnáročnější kolo hodně na fyzickou výdrž a rozhodují v něm maličkosti.

Kandidát musí hrát hodinu a dvacet minut bez přestávky, což je trochu nerealistické, protože v normálním životě takový program nikdo nikdy nemá: houslovou sonátu, moderní skladbu a ještě houslový koncert. Tam už jde o to, kdo má psychické a fyzické předpoklady a nějak to vydrží.

HN: Jak se cvičí psychika?

Jde spíš o to, aby si člověk rozvrhnul síly. Když jsem dostal skladbu od Kendžiho Sakaie, byl jsem v šoku. Je to moderní věc, v umístění rozhoduje asi nejméně, ale učí se nejhůře, protože ji nikdo nezná. Dostanete ji zapečetěnou, noty jste předtím nikdy neviděl a musíte na tom vypracovat celý umělecký plán, prstoklady, smyky a tak dále.

HN: Jak jste to udělal?

Na zámeček do izolace jsem nastoupil v neděli, přičemž první dva dny jsem cvičil osm až deset hodin denně. Ve čtvrtek už jsem skladbu v podstatě uměl a poslední tři dny jsem ji tak mohl jen obehrávat a získávat sebevědomí.