Cormac McCarthy

Strážce sadu

2012, Argo, přeložil Jiří Hrubý

Strom už byl poražený a nařezaný, špalky rozházené po trávě. U nich podsaditý muž se třemi prsty na dlaze omotané špinavým obvazem. S ním tu byli černoch a mladík, všichni tři stáli kolem pařezu. Podsaditý muž odložil pilu, popadli s černochem kus plotu a s funěním a hekáním špalek převrátili.

Muž si klekl na jedno koleno a hleděl do řezu. Nejlíp tudy, prohlásil. Černoch zdvihl příčnici a začal s mužem zase řezat. Chvíli řezali a pak muž řekl: Počkej. Sakra, zas to samý. Přestali, vytáhli list pily z řezu a dívali se dovnitř stromu. Joj, utrousil černoch, teď už tam sme, co?

Mladík k nim přistoupil, aby se taky podíval. Tady, řekl muž, tady se koukni z boku. Vidíš to? Podíval se. Až sem? řekl. Jo, přitakal muž. Popadl zkroucený kus tepaného železa, zdeformovaný zbytek plotu, a zatřásl jím. Ten kus se ani nepohnul. Prorostl celým stromem, řekl muž. Dál řezat nemůžem. Dyť nám ten pitomej starej jilm zničí pilu.

Černoch přikyvoval. Jjo. Rozhodopádně. Prorost celym tim stromem.

Po té silnici už dost dlouho nejelo vůbec nic, pořád ještě byla bílá a rozpálená, i když slunce už zbarvovalo západní oblohu do ruda.

Pomalu kráčel prachem a občas zastavil; zkoumavě se zadíval, jak se mu z děravé podrážky dere vložka, a přitom se kymácel na jedné noze jako nějaký zavalitý, nemotorný pták. Zase se otočil.

Ve velké dálce se na rozpáleném betonovém pásu objevilo cosi beztvarého a blížilo se to. Zvětšovalo se to, groteskní, chvějivý předmět, jakoby viděný kazovým sklem. Na chvíli to získalo tvar a pevnost malého náklaďáku, prosvištělo to kolem a navrátilo se do původního tekutého stavu jako na začátku.

Neurčité gesto – mávl za autem zdviženým palcem. Nad krajnicí zavířil prach a usedal mu do záložek kalhot. 

Tak si jeď, šmejde, křikl za mizejícím přeludem. Vyndal si cigarety, přepočítal je a zase je uložil. Otočil hlavu ke slunci. Po setmění už to nebude stát za nic, řekl. Bezvětří a ticho, nezašustily ani zaprášené noviny a obaly od bonbonů sem tam pohozené v plevelu, který u krajnice tvořil souvislou hnědou stěnu.