Karel Hvížďala

Knížecí rozhovory s Karlem Schwarzenbergem

2012, Portál

Návrat do Čech a práce na Hradě, 3. březen 1990

Budeme muset zavřít několik elektráren, které vyrábějí „čistou kyselinu sírovou“.

Řítíme se na Orlík. Doslova tak, sníh nesníh, fotoreportér ždímá ze stodvacítky, co to dá. Ve tři odpoledne čekají na knížete Karla Jana Schwarzenberga lidé v restauraci stejného jména jako zámek. Chceme být při tomto setkání, chceme také sami mluvit s knížetem.

V Čimelicích náhle a zprudka dupe Láďa Pristaš na brzdu, řadí zpátečku, a než stačí škodovka docela zastavit, vystupujeme a míříme ke skupině lidí jdoucí po okraji silnice. Ano, je to on! Zdravíme se s knížetem. Stisk jeho ruky je pevný a pohled přímý. Domlouváme se, kdy bude mít chvilku na rozhovor pro náš časopis. Je jasné, že půjde o několik minut, už tak má kníže v časovém harmonogramu skluz.

„Eto vaše dělo,“ jak říkal kdysi pan Brežněv, zaznamenáme vtipnou odpověď, která na tváři přítomných vyvolá úsměvy.

Oběd je nachystán v restauraci Na Hvížďalce a Láďa se jako štika zařazuje za tmavé audi s vídeňskou poznávací značkou. V restauraci je třeba udělat „odhlučňovací“ úpravy, ve vedlejší místnosti se slaví MDŽ (pravděpodobně). Využíváme té chvíle před obědem k besedě s prvním pamětníkem, panem Karlem Krämerem z Písku. Vypráví zajímavé věci. S rodinou Schwarzenbergů udržoval po roce 1948 kontakt – písemný, telefonický. Poprvé od té doby se setkali na Orlíku v roce 1968, poté si zase už jenom psali a telefonovali. Pošta se ale ztrácela... Loni v lednu se potkali v Praze.

„Schwarzenbergové vždy něco znamenali pro český národ,“ vypráví pan Krämer. Karel III. Schwarzenberg byl předsedou Sboru pro postavení Národního divadla v Praze, členem deputace k císaři Františku Josefovi, aby přijal svatováclavskou korunu (což se nestalo). Byl čestným občanem města Smíchova a jeho slova „Jedině s tímto národem mohu žít a růst“ se panu Krämerovi vryla do paměti.

Karel VI. Schwar­zenberg (jméno Karel, jak vidno, je rodové) byl prvním revolučním předsedou v Čime­licích i prvním voleným předsedou a za zásluhy o odboj měl řadu vyznamenání, například od sovětské i francouzské zpravodajské služby.

Více si už nestačíme říci, stejně tak nestačíme dojíst oběd. Kníže Schwarzenberg přisedá k našemu stolu. Může začít slíbený rozhovor, a protože pan kníže vypadá spokojeně, je první otázka ryze gastronomická.