Lubomír Martínek

Muškátový oříšek

2012, Revolver Revue

Odházet sníh, vynést popel, zhasnout, vypnout plyn: vyplouváme. Lewis Carolle i Jack London prominou, Snark, česky Žramejžď, na pár měsíců osiří. Na sobě kalhoty, dvě trička, košili a vestu. V teniskách na vyhození prošlapávám s batohem na zádech cestu k autobusu ve Staré Huti.

Můj paní kráčí v mých stopách, do písmene, aby si nepromáčela boty. O čtvrt hodiny později Dobříš. V Praze přestup na metro a další autobus. V Ruzyni letí tenisky do odpadkového koše.

Dvanáct hodin letu, dva slabomyslné filmy a zážitek z přeletu pouště Gobi a severní Číny. Zeď proti barbarům setrvale nespatřena, ačkoli se o ní proslýchá, že by měla být z vidět až z měsíce. Není, na to je moc úzká, jen další lidstvoútěšná pověra. Z letadla by to ovšem jít mohlo. Asi jsem už zase něco zaspal.

Séoul, přestup, Denpasar, výstup. Po čtvrté stojím ve frontě k imigračnímu poskokovi. Za přívětivým úsměvem oficíra sebeuspojení z napulírované uniformy. Na sloupu stále stejné oznámení velkými písmeny, že pašování drog se trestá smrtí. Nemám námitek, třebaže soudím, že doživotí by bohatě stačilo. Stejně by nebylo přemrštěně dlouhé.