Rikki Ducornet

Kabinet

2012, Odeon, přeložil Martin Pokorný

Ačkoli je velmi brzy ráno, den už ho zalil svým bohatstvím. 

Běží. Poslouchá Monteverdiho a běží. Je vysoký a má vypracované svaly. Utíká vyhládlý jako vlk. Listí se nad ním klene v královském baldachýnu. Slunce se přehouplo přes okraj světa.

Jeho dny se dělí mezi „skutečnost“ a – jak sám říká – „skuliny“. Skutečnost mu zajišťuje identitu, pevnou zem. Ale skulinami do něj prýští život. Slunce se rozlilo po cestě. Běží dál, skvrnitý jasem.

Propojen s Monteverdim, neslyší řvát ptáky ve větvích. Běží jak lesní šelma z doby před tím, než opravdu vznikl svět. Před tím, než kdo pojal myšlenku nejstarších velkých měst. Jak běží, cítí vlastní pyj.