Aureliu Busuioc

Říkej mi Johny!

2012, Havran, přeložil Jiří Našinec

SYNOVČE, KTERÝ…

… ani nevíš, že jsem tvůj strýc, a večer co večer se mi marně pokoušíš vytlouct okna z nerozbitného skla (pochopitelně ponoukaný svým papínkem, notoricky známým nepřítelem lidu!), jsem si dokonale vědom toho, že nejsem žádný ničema a špína chlap.

Moc dobře tě chápu, jsi nešťastné dítě své doby, ale já jsem byl ještě nešťastnější, když mě Nejvyšší odložil na zem (ne Satan, to je zhoubce, stvořitelem je jenom Pán! Vidíš, nejsem ateista!), řekl bych zhnuseně odložil do těchhle končin jen kvůli rovnováze jakýchsi vah, které rozumí jen on sám, takže jsem určité odchylky vykazoval už v kolíbce: byl jsem až hysterický křikloun a matku jsem tyranizoval nejen svým nekonečným, naprosto bezdůvodným řvaním, ale působil jsem jí taky nesnesitelnou fyzickou bolest, narodil jsem se totiž se dvěma předními zuby.

A to ani nemluvím o praní plínek – hlavní činnosti obou babiček, ruku bych dal do ohně za to, že jsem vyměšoval dvakrát víc, než jsem pozřel –, ani o svém ustavičně ztopořeném pyji, jakémsi dětském priapismu (který ani v nejmenším nenasvědčoval tomu, s jakými potížemi se budu později potýkat!), kvůli němuž mě matka drahný čas nosila v pletených dupačkách, pochopitelně věčně mokrých a zelených, aby se jí sousedky nesmály… (Ostatně ta záležitost s dupačkami rozhodla o mé přezdívce v prvních letech školy: Zelená prdel, spolužákem, dnes velkým spisovatelem, inverzí zpoetičtělé – zkultivované! – na Prdozel, ale ostatními spolužáky vzápětí pozměněné na Zelenoprd.)

(Takže přestaň se svými dětinskými výpady, minulost, ať už je jakákoli, se dá obelhat, ale nedá se potřít. Ani rozbitými okny. Radši poslouchej a uč se. Po schodech, které vedou nahoru, se dá snadno vyjít, hlavní je nezaváhat ani na prvním, ani na posledním stupni, jinak jsi ztracený. 

Slyšel jsi už někdy o lidech, co by chtěli tvoje dobro? Určitě slyšel, ale nepotkals je. 

No a dneska máš tu vzácnou příležitost. 

Dneska, zapiš si to za uši: dneska jsem tím dobrodincem já, a vybral jsem si tebe, i když jsi mi nějaký čas lezl na nervy…

Poslechni, co může být užitečnějšího než ponaučení od starce, který měl všecko a nemá už co ztratit…?)