Salman Rushdie 

Joseph Anton: Vzpomínky

2012, Paseka, přeložili Lukáš Nový a Barbora Punge Puchalská

Později, když svět všude kolem něj vybuchoval a smrtonosní černí ptáci se slétali na prolézačku na školním hřišti v celých hejnech, se na sebe zlobil, že zapomněl jméno reportérky BBC, která mu oznámila, že jeho starý život skončil a schyluje se k začátku nového, temnějšího.

Zavolala mu domů na jeho soukromou linku, aniž by vysvětlila, kde vzala číslo. „Jaký je to pocit,“ otázala se ho, „vědět, že vás ájatolláh Chomejní právě odsoudil k smrti?“

Bylo úterý, v Londýně panovalo slunečné počasí, ale po její otázce jako by se náhle setmělo. Aniž věděl, co doopravdy říká, odpověděl: „Není to dobrý pocit.“ A pomyslel si: Jsem mrtvý.

Kolik dní života mi ještě zbývá, ptal se v duchu a napadlo ho, že odpověď bude pravděpodobně v řádu jednociferných čísel. Položil telefon a seběhl po schodech ze své pracovny v horním patře úzkého řadového domu v Islingtonu, kde bydlel. Okna obývacího pokoje měla dřevěné okenice, které teď nesmyslně zavřel a zajistil závorou.

Potom zamkl dveře do ulice.