Ota Filip

Tři škaredé středy a sedm dalších elegií o zlých dnech

2012, Barrister & Principal

Středa dne 15. března 1939 v Ostravě Smrt pana Nathana Wurzela 

Scéna, na níž se moje první škaredá středa odehrála, je dnes už přehledná, historiky zpracovaná a z mnoha hledisek interpretovaná, takže si můžeme vybrat. Tragédie a zběsilosti, jak je ve dvacátém století na evropském jevišti inscenovaly velké a neúprosné dějiny, zanechaly však v nás, kteří jsme přežili, trvalé, nezhojitelné rány i vzpomínky, které bychom rádi zapomněli. Na vedlejším jevišti nebo v pozadí velkých dějin se odehrávalo nespočet bolestných katastrof menšími dějinami přiskřípnutých obyčejných lidí. A o ty mi jde. 

Škaredá středa dne 15. března 1939 se mi po letech vybavuje v nejasných obrysech na pozadí šedých výparů z tehdy, jak jsme v Ostravě říkali, smradlavé řeky Ostravice, ale podivuhodně oživena obrazy dnes už neživých lidí. 

Na levém břehu zapáchající řeky Ostravice, tedy v Moravské Ostravě kolem Nové radnice, jsme bydleli my, synci a děvuchy otců a matek, kteří se vyšplhali na hořejší příčky společenského života, a majetné židovské rodiny.

Příklad: V našem baráku na tehdejší Johannyho třídě číslo 41 jsme v prvním poschodí v pěti pokojích bydleli my, Filipovi, majitelé cukrárny a kavárny hned naproti v budově Nové radnice – dnes je tam Státní vědecká knihovna –, nad námi žili Wurzelovi, rodina židovského architekta, se synem Aaronem, mým tehdejším nejlepším kamarádem.

Nad Wurzelovými, v třetím poschodí, bydlel se svou bezdětnou paní Wolfgang Heinze, povoláním vedoucí úředník Vítkovických železáren, v neděli, ve svátky a večer pak předseda ostravské odnože Henleinovy Sudetoněmecké strany, jemuž prý český policajt při demonstraci ostravských nácků před krajzákem usekl v září 1938 šavlí pravé ucho, což ostravský nacistický deník Landeszeitung označil a propagandisticky využil jako příklad zběsilého českého teroru.

Ostravské České slovo však na základě policií sepsané výpovědi primáře Jaroslava Váni, šéfa pohotovostní služby v nemocnici Na Fifejdách, prokázalo, že ve večerní rvačce před krajzákem mezi nacisty, policií a českými vlastenci kdosi neznámý natrhl panu Wolfgangovi Heinzemu pravý ušní boltec, který mu doktor Váňa ve 21.45 hod. v nemocnici čtyřmi stehy přišil.

Dále pak otisklo České slovo prohlášení velitele ostravské policie doktora Jana Němce – do otcovy kavárny chodil pan major Němec pravidelně na kávu se šlehačkou a na dvě linecké placky –, v němž šéf ostravské policie po důkladném prošetření zjistil, že oddíl policie, který před krajzákem hodlal úřady nepovolenou nacistickou demonstraci rozehnat, nebyl vyzbrojen šavlemi, ale jen pendreky, takže pana Wolfganga Heinzeho nemohl žádný policista šavlí zranit. 

Pan Wolfgang Heinze nesundal od září 1938 do 14. března 1939 z hlavy obvaz, a to proto, jak pan Nathan Wurzel u nás několikrát uštěpačně prohodil, aby za prvé svým soukmenovcům a ostravské veřejnosti nemusel vysvětlovat, jak k druhému boltci, když ztratil jeden, přišel, a za druhé aby se s obvázanou hlavou mohl předvádět jako mučedník, oběť českého policejního teroru. 

Ale vraťme se na břehy řeky Ostravice.