Jiří Kratochvil 

Dobrou noc, sladké sny 

2012, Druhé město

Kuba si přivstal, aby byl v nádražní hale mezi prvními, protože takhle k ránu, ba ještě těsně před svítáním, kdy ještě nesvítalo, nýbrž teprve, abych tak řekl, zasvitávávalo a kdy halu osvětlovaly jen blikající baterky, svíčky, karbidové a lihové lampičky, to byla nejpříhodnější hodina na ty nejlepší kšefty. Ale taky ten nejnebezpečnější čas. 

Taková je tu směnárna, kde se něco vymění zas za něco, především však cokoliv za potraviny, protože město je až zoufale, zoufale vyhládlé: tak secesní stříbrný náramek za pěkný hrnek škvarkového sádla a perziánovou lišku třeba za kilo koňského salámu a fotoaparát Leica za opravdu pořádný kus tlačenky a stříbrný příbor za zavařovačku plnou pravého včelího medu a čínskou vázu za kilo domácího uzeného a zánovní břitvu za dvě menší jitrničky a starožitný bibelotek za ovárek s křenem a k tomu ještě lahvičku slivovičky a pravý perlový náhrdelník zas za pečenou kachničku a k tomu ještě pět lahví nejlepšího vína a tu, hleďme, zlatý zub, který si člověk vyštípl z vlastních dásní, a vyměnil za celý bochník čerstvého chleba.

Ale kurz je pohyblivej, každý den se proměňuje, takže jestli včera koupils ovčí kožich za dvě zavařovačky vepřovýho masa, tak dneska musíš ještě něco přihodit. Na jedný straně ti, co rozprodávají rodinné stříbro za kus toho žvance, a na druhé zas ti, co — když už okupanti vzali roha a nehlídají černej trh — přivážejí produkty černých zabijaček a taky poklady ze svých utajených špižíren, aby za ně získali takové zboží, jehož hodnota za pár měsíců poletí zas do výše, kam by se svými jelítky a koňskými salámy už nikdy nedosáhli. 

Kuba vklouzl do haly, promáčkl se mezi nerozhodně postávajícími, ale dřív než vyloví své zboží, opatrně se rozhlíží. Nechce jít na blind. Včera se tady s někým domluvil a teď ho vyhlíží. Vytipoval si mezi kšeftaři chlapíka, o němž si byl skoro jist, že tenhle ho nepodrazí. V tomto čase nebyl na nic a na nikoho spoleh, ale Kuba měl nesporný obchodnický talent. Tak také kdysi fungoval v otcově textilní firmě.

Vůbec nepřeháním, když budu teď tvrdit, že vždycky už zdálky a už jen podle kroků obchodního partnera poznal, zdali mu nese dobrej kšeft, anebo jen smůlu. A na jakoukoliv faleš měl spolehlivej detektor ve všech svých pěti smyslech. A taky už na první pohled poznal kvalitní zboží jakéhokoli druhu a z každého obchodního setkání dokázal vyloupnout vždycky ten největší užitek. A přestože tady, v nádražní hale, je to hodně jiné než při zastupování otcovy firmy, i tu se dokázal rychle zorientovat a okamžitě věděl, s kým jednat a ke komu se naopak otočit zády. Ale taky věděl, ke komu se nikdy nesmí otočit zády.