Judith Schalansky 

Žirafí krk 

2013, Paseka, přeložila Magdalena Štulcová

„Sednout,“ řekla Inge Lohmarková a třída se posadila.

Řekla: „Otevřete si učebnici na straně sedm“ a žáci otevřeli knihy na straně sedm a pak začali s ekosystémy, přírodními zákonitostmi, vazbami a vzájemnými spojitostmi mezi druhy, mezi živými organismy a jejich životním prostředím, s dopadem vlivu společnosti a prostoru. Od potravní sítě smíšeného lesa se dostali k potravnímu řetězci louky, od řek k jezerům a posléze k poušti a mořským mělčinám. 

„Jak vidíte, nikdo – žádné zvíře, žádný člověk – nemůže existovat jen sám o sobě. Mezi živými organismy panuje rivalita. A někdy také něco na způsob spolupráce. Ale to spíš výjimečně. Nejdůležitějšími formami soužití jsou rivalita a vztah lovce a kořisti.“ 

Jak Inge Lohmarková kreslila na tabuli šipky od mechů, lišejníků a hub k dešťovkám a roháčům, k ježkovi a rejskovi, potom k sýkorce, srnce a jestřábovi, nakonec namalovala poslední šipku k vlkovi, vznikala postupně pyramida, na jejíž špičce stál člověk vedle několika dravců. 

„Faktem je, že neexistuje zvíře, které by lovilo lva nebo orla.“ 

Ustoupila o krok dozadu, aby si prohlédla názornou kresbu křídou. Schéma směru šipek propojovalo producenty s konzumenty prvního a druhého řádu, výrobce se spotřebiteli prvního, druhého a třetího řádu, stejně jako neodmyslitelné drobné rozkladače, které všechny dohromady spojuje dýchání, ztráta tepla a nárůst biomasy. V přírodě má všechno svoje místo, a i když třeba ne každý živý organismus, tak přinejmenším každý druh má své konkrétní poslání: žrát a být sežrán. Je to nádherné: „Překreslete si to do sešitů.“ 

Jak řekla, tak udělali. 

Právě začíná nový rok. Červnový neklid je definitivně ten tam, čas tupých zasněných veder a nahých paží. Kdy slunce pražilo skrz skleněnou stěnu a ze třídy dělalo skleník. V prázdných hlavách klíčilo očekávání léta. Pouhá vyhlídka na to, že budou dny marnit nicneděláním, zbavila děti veškeré schopnosti soustředit se. Před očima bazény, s mastnou kůží a upocenou touhou po svobodě viseli žáci na židlích a poklimbávali vstříc prázdninám. Někteří nesoustředění a neschopní jakékoli myšlenky. Jiní vzhledem k blížícímu se vysvědčení předstírali servilitu a svoje kontrolní testy z biologie pokládali na katedru jako když kočka přinese myš na koberec do obýváku. Jenom kvůli tomu, aby se mohli příští hodinu s připravenou kalkulačkou zeptat na známkové ohodnocení, celí dychtiví spočítat si zlepšení svého průměru s přesností na tři desetinná místa.