Ondřej Horák 

Dvořiště 

2013, Druhé město

Občanská společnost

„Leda tak držkovou z poštěváčků, ne? Tak, co si dáš, ty vole? Ty už taky nevíš, co bys žral, viď?“

„Drž hubu, nebo hlavu u-že-žu, voe...“

„Tak, pánové, už máte vybráno?“

„Tak já už vybráno mam, ale eště předtim bych si dal něco k jídlu, jesi by vám to nevadilo...“

„Ste dospělej...“

„Já si dám ten salát s avokádem a pak ten stejk s houbovou vomáčkou a... hranolky... a medium rare... díky.“

„Já si dám minestrone a potom stejk, ale s pepřovou vomáčkou... a taky hranolky... a taky medium rare.“

„Díky...“

„Ta je neska ňáká nevodbržděná, ne? Místo aby byla ráda, že se s ní někdo baví... Tak co, ty žvanivej slimejši, koho ste neska dali do rubriky Řidkej pičus? A koho do rubriky Vychcaný ksichty? Kerá vysloužilá kuřbaba měla to štígro a zítra zazáří v rubrice Zamlada matrace, ke stáru nadace? Nebo si dělal reportáž o starejch připosranejch svazácích, co neska, dyž se jenom špitne Havel, tak stříkaj jak jeseteři? A dyž se vykřikne Charta, tak můžou rovnou oteplovačky ždímat?“ 

„Né, ty vole, dělal sem rozhovor s Kunderou... Francouzsky samozřejmě... Ale von moc francouzsky neumí, takže to vyznívá poněkud nedobře. Dybych udělal v Troji rozhovor s mravkolvem, tak to možná dopadlo líp...“

„Jako myslíš:

Pane Kundero, víme, že serete mramor, povězte nám, je román dnes v krizi?

Dobrý den, paní, kudy se jde na náměstí Clichy?“

„Přesně tak:

Myslíte, že surrealisti prdí ze sna?

Chtěl bych jednu láhev mléka a dvě bagety.“

„Je pravda, že ste se nikdy neudělal do ženský?

Já jsem Milan z České republiky, jak se jmenujete vy?“

„V tisku se objevily zprávy, že váš nový román se bude jmenovat Nepravost či Nespavost. Můžete to potvrdit?

Jděte doleva a pak odbočte doprava. Na brzkou shledanou.“

„...ty vole, ty seš přece jenom Eduard Bass z Prdelový Lhoty, to ti teda šéfredaktor musel urvat ruce, ne?“

„Si piš, dostal sem v listopadu čtrnáct dní odborový rekreace na Mácháči.“

„To je jízda, tam můžeš olizovat dřívka vod cukrový vaty... Jó, pánové, to se tak někdo má... Á, už je to tady... Ták, děkujem... Hm, ta polívka je dobrá. Co to máš ty? Ukaž... Hm, zajímavý, sem rád, že mam polívčičku, ale máš to dobrý... Ty vole, ale mohlo by toho bejt víc.“

„Ty seš hroznej kretén... To je dělaný na to, aby sis moh dát víc chodů, chápeš. To neni, že si uvaříš celou krávu a pak nad tim sedíš dva tejdny v kuchyni, helmu a brejle na hlavě, a dokud to nesežereš, tak neodevřeš ani pošťačce, ty prakundo...“

„...no, já vim, ale tůdle sem si někde dal řízek se salátem, eště to bylo na klubáku, takže to vypadalo, jak dyž se opička vykaká na strahovským stadionu... Ty voe, já měl chuť tomu číšníkovi pitomýmu nafackovat, já se musel hodně držet, ti říkám...“

„Tos nečekal, že ta demokracie bude mít takovýdle nástrahy, viď? To ti Vlasta Štěpová zapomněla povědět, co, ty pytložvejku...? Příště si před volbama líp pročti programy a vol jenom strany, kerý chtěj uzákonit větší porce. Jakmile ti nedaj do znojemský dost vokurek, okamžitě volej ombudsmana. Obratem se přišmajdá na kolečkovejch bruslích a tvou křivdu odstraní... Ale možná bys moh bejt tim ombudsmanem ty, vládní zmocněnec pro nedojedenou menšinu, rozumíš.“

„To ne, kamaráde, ombudsmanem by měl bejt ňákej tlustej cikán, co má zlatý řetězy a na sociálních dávkách šedesát tisíc... Seděl by tam, v tom paláci v Brně, každej by za nim osobně moh přijít si postěžovat a von by dycky po hodině ublíženejch keců jenom řek: Dis-kri-mi-ná-ce!“