Philip Roth 

Portnoyův komplex 

2011, Mladá Fronta, přeložili Luba a Rudolf Pellarovi

 

NEJNEZAPOMENUTELNĚJŠÍ POSTAVA, JAKOU JSEM KDY POZNAL 

Tkvěla v mým vědomí tak hluboko, že když jsem začal chodit do přípravky na základní školu, vzal jsem si zřejmě do hlavy, že každá z učitelek je vlastně moje přestrojená maminka. Jakmile zvonek oznámil konec vyučování, vyrazil jsem vždycky rovnou domů a v běhu uvažoval, jestli se mi do bytu podaří dolítnout dřív, než se stačí převtělit.

Jenomže pokaždý, když jsem dorazil, byla už v kuchyni a stavěla přede mě na stůl mlíko a koláčky. Ale místo aby mě tenhle fakt z falešnejch představ vyléčil, můj respekt k jejím schopnostem to jenom zvyšovalo. A přestože jsem se nikdy nepřestal pokoušet, stejně se mi vždycky ulevilo, že jsem ji při tý proměně nepřistihl. Věděl jsem, že otec ani sestra nemají o maminčině skutečný podstatě ani potuchy, a tíha viny za vyzrazení, která – jak jsem se domníval – by na mě dolehla, kdybych matku někdy přistihl, byla větší, než jsem byl ochoten ve svejch pěti letech nést. Mám dojem, že jsem se dokonce obával, že kdybych ji zahlídl, jak ze školy přilítá oknem ložnice zpátky domů nebo jak se ze stavu neviditelnosti úd po údu zhmotňuje do zástěry, byl by to možná můj konec. 

Když mě však vyzvala, abych jí vypravoval, co jsem celý den v přípravce dělal, tak jsem jí to samozřejmě do puntíku vylíčil. Nijak jsem si nenamlouval, že vím, co všecko z její všudypřítomnosti vyplývá, ale to souviselo bezesporu s přesvědčením, že maminku zajímá, jak se chová její hošíček, když si myslí, že není nablízku. Představa, která u mě v týhle specifický formě přetrvala až do první třídy, měla za následek, že se ze mě stal – jelikož jsem stejně neměl jinou možnost – opravdu upřímnej chlapeček. 

Jo, a taky bystrej. O mý bledý obézní sestře Hanně matka říkávala, samozřejmě v její přítomnosti, protože upřímnost byla matčinou politikou: „To dítě není žádnej génius, ale však my nežádáme nemožný. Dře jako kůň, pámbu jí požehnej, snaží se, jak může, tak ať nosí známky jaký chce.“ O mně, kterej jsem zdědil její dlouhej egyptskej nos a chytrou upovídanou vyřídilku, říkávala s charakteristickou zdrženlivostí: „Ten bondit? Ten ani nemusí votevřít knížku, a má samý jedničky. Hotovej Albert Einstein!“ 

A jak se k tomu všemu stavěl můj otec? Pil – pochopitelně ne whisky jako nějakej goj, ale ricinovej olej a Glauberovu sůl, žvejkal ex-lax, jedl ráno i večer obilný otruby a polykal po kilech směs sušenýho ovoce. Trpěl totiž zácpou, a to je hodně slabý slovo. Matčina všudypřítomnost a otcova zácpa, matka přilétající domů oknem ložnice a otec čtoucí večerník s plným zadkem čípků... tohle totiž, pane doktore, jsou ty nejrannější dojmy, který jsem si o rodičích, jejich vlastnostech a tajemstvích udělal.

Otec si v kastrůlku vaříval sušenej senesovej list, což pro mě spolu s čípkem, kterej mu neviditelně roztával v konečníku, představovalo podstatu jeho čarodějnictví: to vaření žilkovanejch zelenejch lístků, míchání ošklivě páchnoucího odvaru lžičkou a jeho opatrný lití přes cedník a potom i do jeho ucpanýho těla, a to všechno s usouženým, sklíčeným výrazem v obličeji. I to, jak mlčky, shrbenej nad prázdnou sklenicí, jako by naslouchal, až se ozve vzdálený hřmění, čeká na ten zázrak... Jako kluk jsem někdy seděl v kuchyni a čekal s ním. Jenomže zázrak se nikdy nedostavil, aspoň ne takovej, jakej jsme si představovali a za kterej jsme se modlili, nikdy nenásledovalo žádný prominutí trestu za vzorný chování, žádný definitivní osvobození a konec soužení. 

Pamatuju si, že když rádio oznamovalo výbuch první atomovky, dal se slyšet: „To by mi možná pomohlo.“ U něho se ale všechny pročišťovací prostředky musely minout účinkem, protože kiškes mu svírala ocelová pěst ponížení a frustrace. A do seznamu jeho neštěstí patřilo i to, že jeho žena má nejradši mě. 

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se