Sarah Watersová

Náklonnost

2013, Argo, přeložila Barbora Punge Puchalská

3. srpna 1873

Nikdy jsem nebyla tolik vyděšená jako teď. Nechali mě tu potmě, jediné světlo, při kterém se dá psát, přichází od okna.

Strčili mě do mého vlastního pokoje, zamkli za mnou dveře. Chtěli, aby to udělala Ruth, ale odmítla. „Proč mám zamykat svou paní, když nic neudělala?“

Nakonec si od ní vzal doktor klíč, zamkl dveře a poslal ji pryč. Dům je teď plný hlasů, opakujících moje jméno.

Když zavřu oči a poslouchám, připadám si, jako bych v kterýkoliv jiný večer čekala, až pro mě přijde paní Brinková a odvede mě dolů na seanci. Možná tam bude Madeleine nebo nějaké jiné děvče, bude se červenat, když si vzpomene na Petera a na jeho bujné tmavé licousy a zářící ruce.

Paní Brinková však leží úplně sama ve své studené posteli, Madeleine Silvesterová dole pláče a je k neutěšení. A Peter Quick je pryč; myslím, že nadobro.

Šel na to příliš zhurta a Madeleine byla příliš nervózní. Když jsem jí řekla, že cítím, že se blíží, jen se třásla a odmítala otevřít oči.

„Vždyť je to jen Peter. Snad se ho nebojíte? Podívejte, už je tady, jen se na něho podívejte, otevřete oči,“ vybízela jsem ji.

Ale nechtěla a jen opakovala: „Ach, mám hrozný strach! Ach, slečno Dawesová, nepouštějte ho ke mně!“