Noah Hawley 

Dobrý otec 

2013, Argo, přeložil Petr Štádler

Ve čtvrtek bývala u nás u Allenových k večeři pizza. Posledního pacienta jsem měl objednaného na jedenáctou a ve tři už jsem vlakem mířil domů do Westportu, listoval zdravotními kartami a odpovídal na nepřijaté hovory. 

S oblibou jsem sledoval, jak město mizí v dáli, jak se cihlové budovy Bronxu u trati zmenšují. Místo nich se pomalu objevovaly stromy, skrze ně se triumfálně draly sluneční paprsky jako radostné skandování po pádu dlouhého represivního režimu. Kaňon přešel v údolí, údolí v pole. Vlak mě odvážel pryč a já cítil, jak se uvolňuji, jako bych unikl zdánlivě nevyhnutelnému osudu. Připadalo mi to zvláštní — v New Yorku jsem vyrostl, byl jsem odchován betonem a asfaltem. Po těch desítkách let na mě ale ty pravé úhly a neustálé houkání sirény začaly doléhat, a tak jsme se před deseti lety přestěhovali do Westportu v Connecticutu, kde se z nás stala předměstská rodina s předměstskými tužbami a sny. 

Byl jsem revmatolog — primář revmatologie Presbyteriánské nemocnice při Kolumbijské univerzitě na Manhattanu. Většina lidí neví, co si má pod touhle specializací představit, spojují si ji s anglickým slovem rheum a domnívají se, že se zaobírá uslzenýma očima a zahleněným kašlem z těžké pylové alergie. Ve skutečnosti je podoborem interní medicíny a pediatrie a název „revmatologie“ je vytvořen z řeckého slova rheuma, což znamená „plynoucí jako řeka nebo proud“, a přípony -ologie s významem „nauka o“. Revmatologové zkoumají převážně klinické problémy týkající se kloubů, měkkých tkání a souvisejících chorob pojivových tkání. Často představujeme poslední naději, když pacienti vykazují nějaké záhadné příznaky — ty se přitom mohou projevovat téměř v kterémkoliv tělesném systému: nervovém, respiračním, oběhovém. Když se nedaří stanovit diagnózu, je povolán revmatolog.