Milan Kundera aneb Co zmůže literatura?

Milan Kundera aneb Co zmůže literatura?

2013, Host

Bohumil Fořt: Kunderovy světy jako svědectví o reálných světech? Případ Žert

Motto: George Orwell’s 1984 is very difficult to define. It can be viewed as a prophetic vision of the future, as pure science fiction, as political commentary or even a tragic love story. (Internetový zdroj) 

Milan Kundera v předmluvě ke čtvrtému anglickému vydání svého románu Žert z roku 1982 popisuje situaci, která se odehrála o dva roky dříve na jisté panelové diskusi: kdosi, uvádí Kundera, nazval Žert „největší obžalobou stalinismu“; Kundera podle svých slov odpověděl: „Ušetřete mne svého stalinismu, prosím. Žert je milostný příběh.“

Tato Kunderou samým zveřejněná příhoda se stala součástí diskusí o jeho díle: jsou v ní totiž obsaženy dvě dimenze Kunderova románu, které podmiňují dva od sebe prakticky neoddělitelné a též v analýzách často zmiňované způsoby jeho čtení: dimenze politická a dimenze privátní (existenciální).

Ovšem právě Kunderova striktní věta o stalinismu a milostném příběhu může být klíčová pro to, abychom pochopili sílu střetu autorské intence a čtenářské recepce Žertu: třináct let, která dělí první vydání Žertu od roku, v němž měla být tato věta pronesena, je zároveň třinácti lety autorského a čtenářského souboje o Žert. 

Zamysleme se nad tím, proč Kundera sám trvá na tom, že se jedná o milostný příběh, proč má potřebu svému čtenáři sdělit příhodu (o níž předpokládáme, že je reálná) o tom, že nesouhlasí s radikálně politickým čtením svého příběhu? Proč místo toho, že Žert je milostný příběh, jednoduše neříká, Žert je i milostný příběh? 

Existují dva pravděpodobné důvody, z nichž první je pevně spojen se specifickou autorskou intencí Milana Kundery a strategiemi použitými k jejímu naplnění; druhý je spojen přímo s dějinami recepce tohoto významného románu. První důvod odráží skutečnost, že Milan Kundera ve všech svých textech, bez ohledu na jejich žánrovou příslušnost, nepřesně řečeno neustále domodelovává svého modelového čtenáře (pokud by ovšem toto tvrzení neposouvalo Ecův pojem modelového čtenáře za hranice textu, kam patří). Jestliže zároveň přijmeme předpoklad, že jistým nezaměnitelným rysem Kunderova stylu je brilantní zaujímání kontrastanovisek a hledání smíru mezi nimi, může přeneseně být tvrzení o milostném příběhu naplněním jedné z klíčových strategií, kterými autor modeluje svou čtenářskou obec. 

Druhým důvodem autorova bazírování na milostném příběhu může být reakce na „politizaci“, se kterou se román po svém prvním anglickém vydání v roce 1969 setkal (v tomto roce byla dvě různá vydání Žertu publikována ve Spojeném království a ve Spojených státech). Tato dvě vydání jsou podle autora navíc zpolitizována hned dvakrát: první akt politizace se projevil v editorských zásazích, které měly, podle autora, podstatný vliv na konečnou podobu tvaru (tvarů), v němž (nichž) byl román publikován, druhý pak v jeho jednostranné politické interpretaci — zde bychom mohli, opět spolu s Umbertem Ecem, mluvit místy dokonce o užití či použití románu.

Právě o této dvojí politizaci se autor sám zmiňuje v téže předmluvě, ze které jsme citovali před chvílí: 

Habent sua fata libelli. Knihy mají své osudy. Osud knihy zvané Žert se shoduje s obdobím, v němž inanita idelogické diktatury (přítomné v komunistických zemích) kombinovaná s novinářským zjednodušováním (na Západě) byla schopná zabránit tomu, aby umělecké dílo sdělovalo svou vlastní pravdu svými vlastními slovy. Ideologové v Praze považovali Žert za pamflet proti socialismu a zakázali jej; zahraniční nakladatelé jej považovali za politickou fantazii, která se na několik týdnů stala realitou, a podle toho jej přepisovali.