Cormac McCarthy
Vlak Sunset Limited
2013, Argo, přeložil Petr Fantys
Místnost činžáku v newyorském černošském ghettu. Je tu kuchyňský kout se sporákem a obrovskou lednicí. Jedny dveře vedou ven na chodbu a druhé zřejmě do ložnice. Dveře na chodbu jsou vybavené prapodivnou sbírkou zámků a mříží.
V místnosti stojí levný umakartový stůl a dvě židle z umělé hmoty a pochromovaného kovu. Stůl má šuplík.
Na stole leží bible, noviny, brýle, zápisník a tužka. Na jedné židli (na scéně napravo) sedí mohutný černoch a na druhé běloch ve středních letech. Má na sobě tričko, tepláky a tenisky, na opěradle za sebou má přehozenou teplákovou bundu.
ČERNÝ: Tak co mám teď s váma dělat, profesore?
BÍLÝ: A proč byste měl něco dělat?
ČERNÝ: Jak už jsem řek. Já za to nemůžu. Když jsem odsud ráno odcházel do práce, vůbec jsem vás neměl v plánu. No a najednou vás tu mám.
BÍLÝ: To nic neznamená. To, co se děje, nemusí vždycky znamenat něco jiného.
ČERNÝ: Hm. To nemusí.
BÍLÝ: No nemusí.
ČERNÝ: Tak co to teda znamená?
BÍLÝ: Nic to neznamená. Člověk narazí na různé lidi a někdo z nich může mít něco jako problém. To ale neznamená, že za ně nesete zodpovědnost.
ČERNÝ: Hm.
BÍLÝ: Prostě ti, co vždycky vyhlížejí nějaké naprosto neznámé lidi, se dost často nestarají o ty, o které by se starat měli. To je můj názor. Jenže když děláte to, co máte, nikdy z vás hrdina nebude.
ČERNÝ: To jako mluvíte o mně?
BÍLÝ: Nevím. Co myslíte?
ČERNÝ: Určitě v tom kus pravdy bude, ale v tomhle konkrétním případě musím říct, že jsem nevěděl, jakýho člověka mám vlastně vyhlížet, nebo co mám dělat, až ho najdu. V tomhle případě bylo ve hře víc věcí.
BÍLÝ: A to jako co?
ČERNÝ: To jako že tam stojí nějakej člověk. A já na něj můžu pohlídnout a říct si: Jako můj bratr nevypadá, ale stojí tu přede mnou. Tak bych si ho měl prohlídnout pořádně.
BÍLÝ: Což jste taky udělal.
ČERNÝ: No — skoro si vás nešlo nevšimnout. Navázal jste dost přímej kontakt.
BÍLÝ: Žádný kontakt jsem nenavázal. Ani jsem vás neviděl.
ČERNÝ: Hm.
BÍLÝ: Už bych měl jít. Začínám vám lézt na nervy.
ČERNÝ: Ale ne. Mě si nevšímejte. Vypadáte, pane profesore, jako milej člověk. Jednu věc ale asi nechápu: jak jste se moh dostat do takový šlamastyky.
BÍLÝ: No jo.
ČERNÝ: Jak vám je? Spal jste v noci?
BÍLÝ: Ne.
ČERNÝ: Kdy jste se rozhod, že dneska je ten nejvhodnější den? Bylo na něm něco mimořádnýho?
BÍLÝ: Ne. Právě dneska mám sice narozeniny, ale za nic mimořádného to nepovažuju.
ČERNÝ: Všechno nejlepší, profesore.
BÍLÝ: Díky.
ČERNÝ: Takže se blížily vaše narozeniny a vám to přišlo jako vhodnej den.
BÍLÝ: Těžko říct. Možná že narozeniny jsou nebezpečné. Stejně jako Vánoce. Ozdoby visí na stromcích, věnce na dveřích a mrtvoly na potrubí po celý Americe.
ČERNÝ: Hm. To zrovna nejsou Vánoce, jak maj bejt.
BÍLÝ: Vánoce už taky nejsou, co bývaly.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist