Deml – Bílek 

Korespondence: Číslo jednací: láska

2013, Dauphin

Kučerov † vigilie sv. Terezie 03 
[14. 10. 1903]

Milovaný Pane,

přicházím Vám jenom říci, že práce o Otčenáši roste mi pod rukama jako moře. Vidím, že bych o této knize a o modlitbě Páně mohl psát a přemýšleti celé roky. Pracuji o tom stále, jak mi zbude volný čas, a vždy přijdu na něco nového, i v tom, co jsem již považoval za definitivní.

Potřeboval bych na to čas jednoho Dne, abych mohl Vaše Dílo osvětliti jeho světlem – čas jednoho dechu, abych je mohl vysloviti najednou a tím jasněji viděti bylo jednotu Vašeho díla a ten Jediný jeho žár. Bylo by nutno ukázati je z tolika stran a v tolikerém osvětlení, co je lidí a co je oborů jejich práce.

Nemožnost tohoto podniknutí a přerušování paprsků mého uvažování Otčenáše, pravda, je mi trapné – ale doufám, že do té doby, jak si přeje Lutinov, do 5. listopadu, budu s tou prací „hotov“. Vím, co zbude věcí, o kterých jsem nemluvil, a jak ony mne budou obletovat a strašit, že jsem je nepostavil do světla – ale těším se tím, že práce moje má být zrnem hořčičným, drobečkem kvasu, jenž bude působit dál a hlouběji – v srdci čtenářů.

Zastavuji se někdy před nějakými záhadami (v Otčenáši), vím přitom, že nestačí ilustraci pojímat a vysvětlovat pouze jednotlivě, samu o sobě, mám vědomí, že Otčenáš nejsou části, ale celek – to mne sklíčí, a jsem-li již unaven a čas pokročil, zdá se mi ta záhada jako zeď, kterou jsem měl překročit, a já zůstal na této straně, dole, a dál nemohu, protože jsem sláb...

Přijde den druhý, přistoupím k práci znova, otevře se mi nová perspektiva a cit můj je radost, zeď překročena. Zdá se mi, že jsem překročil to nejobtížnější, jádro, ideu Otčenáše, kterou vidím v listě pátém – Milost – a teď, co ještě zbývá, že půjde klidněji, bez takových obav. Pro sebe jsem se nebál a nebojím, obavy mně dělali čtenáři toho, co píšu, to jsou nepřátelé, proti kterým je nutno se opevňovat ze všech stran, a právě vyhledávání těch stran a zpracování toho materiálu opevňovacího mne plnilo bázní. Stále mi tane na mysli věta Březinova o nepřátelích, kteří nám mohou otrávit víno dřív, než jsme ho podali bratřím.

Co mně zbývá ještě jako hradbu překročit a kam se teprve blížím (předcházející listy vysvětluji ideou Milosti), jsou vlastně dva poslední listy Otčenáše. Poslední bude mi asi nejtěžší. Nevím dosud. Vidím jako slepec, teprve až přijdu k věci samé, a o tyto listy jsem se ještě nepokusil.

Ostatně, až tu práci dokončím, pošlu Vám ji k opravení a dle rady Vaší učiním. Myslím jsem už popsal deset archů nových. Úvod jsem vypracoval jiný, první list opravím a to, nač upozornil Březina – ostatní může zůstat?

Výklad těch prvních listů: víte, na jakém základě jsem to pracoval – teď jsem je mimoto osvětlil ze stanoviska Milosti a konečně bude potřeba promluviti a shrnouti všechno v jeden celek podle Vašeho přehledu a osvětlení, jak jste mi poslal. Dáte mi dovolení, abych ta Vaše slova uveřejnil? Prosím velice... Myslím, že to všem dobře poslouží – právě tak, jak jste to napsal, ty glosy Vaše tužkou snadno se naznačí drobnějším tiskem.

Budu snad nucen (kvůli čtenářům) doprovoditi věty Vaše ještě nějakým slovem – pravíte, že je to „suchý a stručný pohled“ – pokusím a vynasnažím se vysvětliti Vaše slova „člověk – ve vší podstatě věčné, přesahující počátek i konec této země“ – Bůh = Věčný = pro Něho jen přítomnost – i člověk jako vůbec stvoření byl věčně v Jeho ideji... čas je pro nás jen – a my jsme (Podstata) – tato podstata v čase už naší vinou? Prvně kdy? V Otčenáši vidím jevy hříchu dědičného (zvlášť I. list), ale také osobního (jak jsem týž list vysvětloval původně).

Bude mi asi oříškem tajemství smyslů (obraz VI–XII) – pojímal jsem tyto obrazy zprvu jen jako modlitbu a vysvětlil úlohu smyslů na základě teorie meditace – vidím, to že nestačí – vidím, že pojímáte Otčenáš a modlitbu ze stanoviska Tajemství, ze stránky Spásy – a tak bych ještě vysvětlil jaksi zrak a sluch duše – ostatní už je záhadnější. Obraz 8, 9 a 10 jest jedna plastika? Je to závažnější příčina, že se devátý od druhých dvou liší formátem a pozadím? Obrazy 8, 12, 14, 16–19 jsou pracovány uhlem? Ostatní mimo plastiky křídou? Poroučím se do Vaší shovívavosti.

Z celého srdce pozdravuji Vás i milostivou paní!

Jakub Deml