Pařízek vtiskl Havlovi pevný řad, inscenace Zahradní slavnosti se ale topí ve slovech

Málokterá premiéra byla v této sezoně očekávána s takovým napětím a zvědavostí jako Havlova Zahradní slavnost na scéně Stavovského divadla v režii Dušana Pařízka. Byla to první práce režiséra s pověstí kultovního tvůrce poté, co rozpustil svůj soubor v Divadle Komedie. Poprvé pracoval také s činohrou Národního divadla, již v poslední době neprovází nejlepší pověst. A ke všemu inscenoval zásadní hru Václava Havla. Vyhlížený zázrak se ale nekonal.

Zahradní slavnost objevila pro české divadlo na začátku šedesátých let žánr absurdní grotesky. Postava Huga Pludka, který uměl "tak trochu být a zároveň tak trochu nebýt", se stala synonymem pro člověka, jenž si pružně osvojil umění fráze otvírající cestu k vedoucímu postavení. Svět hry zabydlený zahajovacími a likvidačními úředníky byl čitelným, groteskně nadsazeným obrazem systému komunistické moci, který "Pludkové" udržovali v pohybu.